Ke svobodě od pornografie mi pomohlo najít si smysl života
S pornografií jsem se poprvé seznámil ve svých 11 letech. Jel jsem se třídou na školu v přírodě. Jednoho večera spolužáci na pokoji vytáhli pornočasopis a nabídli mi, abych si jej prolistoval. Odmítl jsem. Jednak proto, že mi to přišlo nechutné, ale také proto, že to nebylo správné. Byl jsem totiž vychováván jako křesťan. Takto jsem v to ale v naší třídě vnímal z těch 10 kluků jen já.
Všichni ostatní spolužáci se kolem sedmé třídy začali koukat na pornofilmy na internetu. Směle se o svých „nádherných“ zážitcích bavili o přestávkách. Tehdy jsem nechápal, jak může devět kluků z deseti promarnit tolik času tím, že si „honí péro“ u počítače. Byl jsem totiž nastavený jinak, skoro celý svůj volný čas jsem věnoval sportu a knížkám. Později jsem ale spolužáky pochopil.
Uplynulo pár let, přišly letní prázdniny a mě čekal poslední ročník na střední. Byl jsem sám doma a nudil jsem se. Zapnul jsem televizi a na satelitu jsem se podíval na erotický kanál. Vzpomněl jsem si na spolužáky ze základní školy a na jejich vyprávění o pornu a pocitech při masturbaci. Vzpomínám si na svou první masturbaci s vyvrcholením i na herečku, která odstartovala mou téměř 15 let trvající závislost na pornu a masturbaci. Není třeba popisovat pocity, jaké muž zažije při vyvrcholení, které si přivodí při pohledu na absolutně dokonalá nahá těla.
Morální dilema
Háček byl v tom, že koukání na porno a masturbace se neslučovaly s mým morálním přesvědčením. Fungoval jsem víceméně tak, že jsem se občas kouknul na několik atraktivních videí, u kterých jsem masturboval (někdy třeba 5× v jednom dni), a bezprostředně poté, jak jen to bylo možné, jsem šel ulevit svému svědomí do zpovědnice. Následně jsem vydržel abstinovat pár týdnů či dokonce několik málo měsíců (nejdéle jsem vydržel bez PMO jeden celý rok). Nicméně touha masturbovat při sledování porna byla silnější než cokoli jiného. Byl to nerovný boj a já jsem byl přesvědčen o tom, že jsem předem odsouzen k prohře.
Na počátku roku 2020 přišel COVID. Kostely včetně zpovědnic se zavřely a já zůstal se svým pošramoceným svědomím sám bez možnosti odpuštění. Věděl jsem, že takhle to dál nepůjde a že se budu muset jednou provždy porna vzdát. Nechtěl jsem sejít z cesty dobra, a proto jsem se začal více vzdělávat o závislosti na pornu. Přes všechnu svou snahu a úsilí jsem opakovaně padal, abych se pak stále s větší námahou zvedal. Byl to začarovaný kruh.
Potřebuji změnu
Nastal prosinec 2021. Po jedné ze svých zpovědí jsem vydržel abstinovat pouhé čtyři dny. Pátý den jsem ale musel „dohnat“ to, co jsem zameškal. Byl jsem na dně a uvědomil jsem si, že musím překonat své ego a svou klamnou představu o mé nezlomně silné vůli a poprosit někoho o pomoc. Požádal jsem na nepornu.cz o e-kouče. Poté se začaly dít velké věci. Dnes je to již více než 100 dní, co jsem se naposledy kouknul na porno. Až nyní cítím a vím, že jsem skutečně svobodný.
Po dopisování s e-koučem, po absolvování online kurzu 30 dní bez porna a po přečtení knihy Jak se osvobodit od pornografie jsem během zápasu, který trval skoro 15 let, nalezl prostředky, jakými lze účinně bojovat s mou závislostí na PMO.
Cesta ze závislosti
Dle mého názoru neexistuje univerzální recept, který by mohl zaručeně pomoci všem těm, kteří by se chtěli zbavit závislosti na pornu. Každý člověk je jiný a každý z nás má nějaká slabá místa. Třeba já osobně bych se mohl vymlouvat na spoustu věcí: na matku alkoholičku (snaha uniknout z neradostného prostředí), na sociální fobii a na panické ataky, které mě doprovází při každém pokusu o navázání bližšího kontaktu se ženou (když mi moje úzkost nedovolí mít rande se ženou, proč nemohu mít ženu alespoň na svém monitoru a proč si s ní ve svých představách nemohu dělat cokoli?) či na léta šikany ze strany mých spolužáků na základní škole (snaha uniknout smutným vzpomínkám). Navíc to, co jednomu může pomoci, u druhého nemusí vůbec fungovat.
Asi nejvíce mi pomohlo si odpovědět na otázku, co je smyslem mého života. Odpověď jsem nalezl zanedlouho. Smyslem mého života je láska.
Ať už věříš v osud, na náhodu, v Boha nebo v sebe sama, nemůžeš upřít lásce její obrovskou sílu a věčnost. Každý měsíc přispívám určitou částku organizacím, které se nějakým způsobem snaží o to, aby svět, ve kterém žijeme, byl lepší. Objevil jsem také radost z dobrovolnictví, čas od času věnuji dětem z dětských domovů dárky nebo překonávám svůj hněv vůči lidem, kteří mě jakkoli urazili či poranili, tím, že se na ně upřímně usměju a pozvu je na kávu nebo na panáka.
Stále se snažím objevovat různé formy lásky. Toto objevování mi velmi pomohlo na cestě ze spárů závislosti. Zápasil jsem se svou závislostí téměř 15 let, ale stálo to za to. Věřím, že i ty to dokážeš. Někdy i cesta je cílem. Jednu věc si však při abstinenci musíš uvědomit: chceš-li být svobodný, stačí jen vzdát se toho, na čem lpíš!
