Vyrůstala jsem v rodině, kde jsem neměla možnost poznat zdravý pohled na lásku a vztahy. Moje mamka byla emočně uzavřená, což se později promítlo i do mých vztahů s lidmi, takže jsem přirozeně vyhledávala společnost mužů a více času trávila s kamarády než s kamarádkami.
Když jsem byla v sedmé třídě, jeden z mých kamarádů si ze mě chtěl udělat srandu a poslal mi odkaz na pornografické video. Právě tehdy jsem se s pornografií setkala poprvé (pokud nepočítám pornografické reklamy, na které jsem dříve náhodou narazila na tabletu svých rodičů). Nestala jsem se závislou ihned, ale postupně jsem začala sledovat víc a víc porna.
Postupem času se moje závislost prohlubovala natolik, že mi porno začalo zabírat i několik hodin denně. Dodnes si vybavuji například rodinnou dovolenou, během které jsem sledovala pornografii každý den, jednou dokonce i celé odpoledne.
Sex jako takový mě příliš nezajímal. Mnohem více mě přitahoval obsah zaměřený na BDSM, protože ve mně vyvolával pocit bezpečí, opory a kontroly. Potřebovala jsem cítit, že se můžu o někoho opřít a prostě „být pod někým“, kdo má situaci pod plně pod kontrolou. Zpětně si uvědomuji, že tato potřeba pravděpodobně pramenila z toho, že jsem doma podobný pocit jistoty a emoční opory nikdy nezažívala.
Vedle pornografie se v tomto období stalo významným tématem také moje psychické zdraví. V období přijímaček se můj psychický stav zhoršil a začala jsem mít deprese. Ani po nástupu na střední školu se situace nezlepšila. Kvůli změně školy jsem zažívala velké množství stresu a zhoršilo se mi sebevědomí.
Se střední školou mé preference začal ovlivňovat další faktor a tím byla zvědavost spojená se sexshopy. Jako zdravotníka mě zajímalo, k čemu se jednotlivé pomůcky využívají. Tato zvědavost ale jenom posilovala můj zájem o BDSM obsah.
Na začátku druháku ale přišel první zlom. Seznámila jsem se s jednou kamarádkou, která mě po nějaké době přivedla do církve. Poprvé v životě jsem se ocitla mezi lidmi, kteří se k sobě chovali s respektem, měli se rádi, vzájemně se podporovali a neposílali se „do kopru“. Byla to pro mě úplně nová zkušenost. Najednou jsem měla možnost poznávat zdravější vztahy, než jaké jsem znala z domova. Díky tomu jsem začala přemýšlet nad tím, jestli je útěk k pornografii skutečně řešením mých problémů. I přes tohle zjištění jsem se ale z pornografie pořád nedokázala vyhrabat.
Vztahy kolem mě na mě ale neměly vždy jen pozitivní vliv. Ve třeťáku jsem poznala o čtyři roky staršího kluka a postupně jsme začali koketovat s „kamarádstvím s výhodami“. Přestože k sexu jako takovému mezi námi nedošlo, tento vztah mě v mnoha ohledech negativně ovlivňoval.
Toto období mám dnes už trochu v mlze, ale pokud si ho vybavuji správně, pornografii jsem sledovala téměř pokaždé, když jsem měla volný čas a nemusela řešit žádné povinnosti. Ten kamarád mi často radil v oblasti masturbace a podporoval mě ve sledování pornografie, čímž se můj problém postupně prohluboval a já jsem se do něj propadala stále víc.
S mou psychikou to bylo jako na houpačce. Na určitou dobu se můj stav zlepšil a období depresí ustoupilo, ale s příchodem maturity se začalo všechno znovu zhoršovat. Po tom, co jsem se dvakrát neúspěšně pokusila odmaturovat, jsem nastoupila do práce a čekala na třetí pokus. Díky práci se můj psychický stav zase o něco zlepšil.
Někdy v této době se mi také podařilo ukončit vztah s tím klukem, který mě podporoval ve sledování pornografie. Uvědomila jsem si, že tento vztah na mě nemá dobrý vliv, je pro mě toxický a nechci, aby byl dál součástí mého života.
Postupně jsem si také začala uvědomovat, že je moje závislost na pornografii problém, který potřebuji začít řešit. Nebylo to tak, že bych najednou všechno pochopila a věděla, co s tím. Spíš jsem se v tom nějakou dobu plácala a postupně si uvědomovala, jak moc porno ovlivňuje můj život a moje představy o vztazích a lásce a že reálná láska takto nevypadá. Mimo to na mě mělo pozitivní vliv i to, že jsem se stala křesťankou a začala se na pornografii dívat z jiné perspektivy.
Rozhodla jsem se svůj problém s pornografií začít aktivně řešit a obrátila jsem se na jednoho svého kamaráda s prosbou o pomoc. Právě od něj jsem se dozvěděla o existenci NePornu, což byl začátek mé cesty ven ze závislosti.
Svůj problém jsem nejprve řešila pomocí kurzu „30 dní bez porna“ pro ženy, ale ten mi moc nevyhovoval. Často jsem na něj zapomínala a ve chvíli, kdy jsem se k němu vrátila, mi spíše připomněl samotnou pornografii, než aby mi pomáhal se od ní odpoutat. Později jsem vyzkoušela také e-koučink, ale ani ten pro mě nebyl ideální, protože mi nevyhovovala psaná forma komunikace.
Později jsem oslovila dalšího kamaráda, který se stal mým vykazatelnostním partnerem. A nejen to. Zároveň mi doporučil, ať vyhledám odbornou pomoc, kde jsem mohla společně s psycholožkou začít řešit nejen mou závislost na pornografii, ale i celý svůj život.
Postupně jsem se začala výrazněji posouvat, ale i tak pro mě bylo přestávat s pornem dost těžké. Mým velkým problémem totiž bylo, že pracuji ve zdravotnictví a s mou prací jsou spojeny i některé mé spouštěče. I s těmi se ale učím pracovat a v současné době už dokážu odolat většině pokušení. Má psycholožka mě na mé cestě dost provází a i ona vidí můj pokrok.
I v mých rodinných vztazích došlo ke zlepšení, dokonce se můj táta rozhodl mě podporovat v návštěvách psychologa a platit mi to.
Pořád ještě nejsem na konci své cesty a občas zažívám relapsy, především v kombinaci s alkoholem. Momentálně je pro mě velkou výzvou i instagram, na který blokovací aplikace, které používám, nefungujou. V současné době ale vydržím už i několik týdnů bez porna a věřím, že jednou se své závislosti zbavím úplně.
Během své cesty jsem si uvědomila, že není možné vyřešit všechny problémy najednou. Mnohem důležitější je postupovat krok za krokem a soustředit se na malé změny.
