Poprvé jsem se setkal pornem u jednoho známého přibližně v šestnácti letech. Byl to klasický Playboy, tedy “lehčí” porno. Časem jsem ale začal vyhledávat časopisy s mnohem tvrdším obsahem. Ani příchod internetu tomu zrovna nepomohl, takže jsem od svých jedenadvaceti let neustále vyhledával pornografické fotky a videa. Doma jsem sice v té době ještě neměl internet, ale na VŠ jsem měl dostatek příležitostí.
Už v té době se na porno koukala spousta mužů, a tak jsem sledování porna považoval za něco naprosto normálního. Nikde se ani nemluvilo o tom, že by si na tom člověk mohl vybudovat závislost.
Nicméně jsem se za tento “koníček” styděl. Bylo to něco oplzlého a já nějak podvědomě tušil, že to není dobře. Takže jsem porno sledoval potají a doufal jsem, že se to nikdo nedozví.
Převrácené priority
Zpětně si uvědomuji, že už tenkrát jsem byl na pornografii závislý. Potřeboval jsem svou denní dávku, kterou jsem pravidelně zvyšoval. Neustále jsem přemýšlel o tom, jaké si pustím porno. A když jsem k pornu neměl přístup, byl jsem hrozně smutný a cítil jsem se osaměle.
K tomu mě dokázala nabudit kdejaká maličkost. Nedokázal jsem tomu nijak vzdorovat a prostě jsem se řídil pouze svými pudy. Toužil jsem zažít to, co jsem viděl v pornu, takže jsem všechny ženy, které byly nějak vyzývavě oblečené, vnímal jako sexuální objekty.
Projevovalo se u mě to, čemu americký psycholog Philip Zimbardo říká Social Intensity Syndrome (SIS). Podle něho muži, kteří pravidelně sledují porno, silně upřednostňují mužskou společnost před partnerským svazkem se ženou. Takže jsem si dlouho žádnou partnerku nedokázal najít.
Když jsem pak po VŠ nastoupil do práce, porno jsem samozřejmě sledoval i tam. Pořád jsem si ale nepřipouštěl, že mám problém. Po čase mi však začalo docházet, že je to už za hranou a že to není normální. Uvědomoval jsem si, že pro mě porno představuje únik od každodenních problémů. Ale pořád jsem s tím nic nedělal, protože jsem ani nevěděl, co bych s tím měl dělat.
Pomyslné vítězství
Přítelkyni jsem si hledal dost dlouho. Asi od dvaceti do osmadvaceti let jsem zkoušel nejrůznější online seznamky, ale nic z toho v podstatě nedopadlo. Buď to nevyšlo z její strany, nebo z mojí.
Nakonec jsem si po dlouhém hledání partnerku našel. Někdo by si mohl myslet, že se tím můj problém vyřešil, ale on se spíše prohloubil. Po několika měsících vztahu jsem byl závislý nejen na pornu, ale i na sexu.
Porno jsme totiž sledovali společně. To mě jen utvrzovalo v přesvědčení, že jde o něco „normálního“. Rozuměli jsme si v sexu, ale vázlo to v komunikaci. Pořád jsme se navzájem nějak uráželi nebo si vyhrožovali. Za celou dobu našeho vztahu jsme se rozešli sedmkrát! Nakonec jsem vzal taxík a všechny její věci odvezl do pokoje, který si nově pronajala. Tím skončil náš více než roční vztah.
Odhodlání přestat
Půl roku od rozchodu jsem si jednoho dne na jaře řekl, že skončím s pornem. Inspirovali mě k tomu mí bývalí spolubydlící, kteří byli křesťané. Vnímal jsem, že můj tehdejší “život na pornu” nebyl v pořádku, a oni mě motivovali k tomu, abych to začal měnit. Jak jsem říkal, celou dobu jsem nějak podvědomě věděl, že porno není v pohodě, a na jejich životě jsem viděl, že člověk může existovat i bez porna. A dokonce i to, že bez porna může být šťastnější. Tak jsem se to rozhodl zkusit.
První měsíce pro mě byly hodně náročné, jelikož jsem měl silné abstinenční příznaky. Měl jsem úzkostné stavy a byl jsem v neustálém stresu a napětí. Prostě mi chyběla pravidelná dávka erotiky a porna.
Silou vůle jsem se každý den snažil „nekouknout se“. Toto mé rozhodnutí mělo tři úrovně:
Za prvé jsem měl odhodlání a byl jsem přesvědčený, že to dokážu a že s pornem přestanu. Věděl jsem, že chci začít žít normální život, a porno mi v tom bránilo. Možná jsem měl na začátku trochu naivní představu, že to bude jednoduché, což nebylo, jak jsem už zmínil. Nicméně odhodlání přetrvávalo.
Za druhé jsem si dal za cíl, že do toho už nikdy nechci spadnout. Přestat ze dne na den rozhodně není nic jednoduchého. Věděl jsem, že překonat závislost tímto způsobem zvládne jen málokdo. Ale zároveň jsem věděl, jak je snadné do toho spadnout znovu, když člověk selže. A to jsem rozhodně nechtěl.
Za třetí mi pomáhal návyk. Čím déle jsem vydržel abstinovat od porna, tím to pro mě bylo jednodušší. Vytvářel jsem si nový návyk, takže bylo snadnější se ho držet. Postupně jsem dokázal lépe odolávat svým pudům, které se mnou předtím tak cloumaly a které jsem neměl pod kontrolou.
Život po restartu
Dnes mohu říct, že jsem od té doby vydržel více než deset let nesledovat erotiku nebo porno. A dokonce mi to vůbec nechybí.
Obecně se cítím mnohem lépe a svobodněji, než když jsem byl závislý na pornu a na sexu. V minulosti bych si asi nedokázal ani představit, že se nebudu dívat pravidelně na porno. Kdykoliv jsem měl chuť podívat, tak jsem se prostě podíval. Postupně jsem se dostal do bodu, kdy jsem se vlastně musel dívat na porno. Teď ale jasně vidím, že nemusím. Že to k životu vůbec nepotřebuji. A naopak se bez porna cítím mnohem lépe.
A zároveň mám čisté svědomí a nemusím se za sebe stydět. Jako závislák jsem se neustále snažil svůj problém skrývat před ostatními. Vlastně jsem se bál, že na to někdo přijde. Ať už v práci, nebo v mém okolí. Je to úžasný pocit, když najednou tohle člověk nemusí řešit.
Především ale musím říct, že vidím, jak moc se mi díky abstinenci zlepšily vztahy s lidmi kolem mě. Nejvýraznější to pozoruji hlavně na vztazích se ženami, které již nevnímám jako sexuální objekty. Díky tomu se mi s nimi komunikuje mnohem lépe. Navíc jsem si našel úžasnou partnerku, se kterou jsme spolu již téměř pět let, a máme spolu úžasný vztah.
Takže všem, kteří nyní zvažujete, jestli začít abstinovat nebo ne, bych chtěl po deseti letech úplně abstinence říct: Pojďte do toho! Stojí to za to!
Zápasili jste také se závislostí na pornu? Podělte se s druhými o svůj příběh a napište nám.
Chcete se zbavit závislosti na pornu? Napište nám a my vám přiřadíme osobního e-kouče zdarma.
