Davidův příběh: Porno ničilo můj život, i životy lidí kolem mě

Home / Životní příběhy / Davidův příběh: Porno ničilo můj život, i životy lidí kolem mě

Jak jsem se dostal k pornu?

Je mi 32 let a můžete mi třeba říkat Davide. První porno jsem objevil ještě ve formě časopisů, a to ke všemu náhodou. Prostě někdo z party někde něco našel nebo čmajznul. Byli jsme z toho úplně mimo. Tenkrát nám mohlo být kolem 10 – 12 let, to už přesně nevím. Holky mě ale zajímaly už od nějakých sedmi nebo osmi let. To už jsem chápal, že to není jen „kámoš v sukni“, ale že je tam to „napětí“.

Já osobně jsem si se sebou začal hrát už v devíti letech, což si zpětně myslím, asi nebylo úplně v pohodě. Dodnes vlastně nechápu proč. Kde se vzal ten podnět? Možná už to prostě se mnou začínalo mávat, ale puberta to asi ještě vyloženě nebyla. A když jsem si to udělal, tak sice nic nešlo ven, ale byl tam ten super pocit, že jo. A když jsem pak poprvý v časáku viděl pořádnou nahou ženu, byl jsem z toho celej pryč. No a samozřejmě moje hrátky se sebou dostaly novej rozměr. Najednou jsem měl vizuální podnět, ne jen fantazii, co bych proved spolužačce.

Časem se z toho stala rutina. Internet už mělo víc a víc lidí doma, a taky už začaly kolovat CD s fotkama a první filmy.

První sexuální zkušenosti vs. porno

Pak jsem se konečně „pochlapil“ a začal si něco se svojí první holkou. Bylo mi 14 a jí 15. Ačkoliv si z dnešního pohledu myslím, že je to brzo – zejména když vezmu v potaz, že ona už dávno nebyla panna a brala to jakoby nic – tak mezi těma největšíma frajerama ze třídy jsem byl už za brzdu, že už to nemám za sebou. To že x těch frajerů lhalo a půlka třídy si pak nevrzla ještě x let poté, mě nezajímalo. Chtěl jsem být „v klubu“.

No takže jsme se scházeli u ní. Její rodiče odjeli na dovču a ona tam měla ještě kámošku, o kterou se zase „staral“ můj kámoš. Užíval jsem si to, ale byl jsem prostě játro. Z porna jsem věděl všechno, ale v praxi jako bych byl totálně zaseklej. Do toho mi ještě extrémě vadilo, že pořád nejsme sami. Jako mít první sex ve čtyřce, na to sem prostě neměl. A přitom jsem na to v pornu koukal jakoby nic. Byl jsem ze sebe znechucenej a začal se podceňovat, že na to nemám a že jsem špatnej. Proč se tak bojím, když přece v pornu to jedou na pohodu? A navíc se přidá se i zahradník a nevlastní dcera…

Tohle mi začalo způsobovat trauma, takže jsem si nakonec „nevrznul“, a od tý doby jsem měl problémy s normálníma holkama. Nakonec jsem to zlomil o mnoho let později s jednou až přes příliš zkušenou. Můžu bejt rád, že jsem to neodnesl na zdraví. Ale bylo to celkem dobrý. Zároveň jsem celou dobu měl to porno jako velkou zálohu pro řešení stresu a náhradu holek. Dál jsem ale cítil že chci něco víc, že chci opravdu objevovat a užívat si jako v tom pornu.

Užívat si jako v pornu?

A tak jsem se začínal bavit s čím dál staršíma holkama. Neustále jsem bořil bariéry. Naučil jsem se je přesvědčit, že věk je jen číslo. Anebo jsem lhal, aby mě nesoudili kvůli věku a já si s nima mohl užít. Došlo to do fáze, že jsem už balil jen maminy. Bavilo mě je lámat, a když to zrovna nevyšlo, no tak jsem měl svý nekonečný zásoby porna. Takže přece no stres…

Jenže ani to mi nestačilo, tak jsem začal dělat i do zadanejch. Využíval jsem toho, že jsou nespokojený se svým manželem nebo přítelem, až jsem uspěl.

Jedna se kvůli mě i rozvedla. Nemůžu zato sice vyloženě jen já, protože na sebe prostě byli hnusný. Ale měli spolu tři krásný děti. A nebejt mě, tak by třeba dnes byli normálně spolu a ona se nemusela x let plácat ve sračkách. Nejhorší na tom je, že už se k sobě vrátit nemůžou, protože on se zabil v autě a málem sebou vzal i jednoho svýho syna. Nebyla to sebevražda, ale byl vynervovaný a nesoustředěný. A je víc než pravděpodobné, že rozvod v tom hrál velkou roli. Takže já mám vlastně nepřímo na svědomí něčí smrt. S tím se žije fakt divně, to mi věřte. Děti přišly o tátu a panička to sice nějak přežila, ale jaksi se mnou stejně není. Rozvedla se asi fakt zbytečně. Já si užil a chtěl zase víc. Chtěl jsem víc toho, co je v pornu. Přece se nespokojím s vrabcem, když na střeše sedí hejno orlů…

A tak jsem sbalil i barmanku v bordelu, když jsem dělal taxíkáře a vozil tam zoufalce, co za to platí.  (Mimochodem, práci taxikáře jsem si našel jen proto, abych se dostal k vícero ženám.) Ta barmanka mě fakt slušně ojela, ale pak udělala vlastně to nejhorší, co mohla: pochválila mě. I když měla hodně chlapů, řekla, že to byl fakt dobrej sex. A když se do mě začala zamilovávat, tak už jsem ale věděl, že chci zas jít dál… na další úroveň… že musím zase nově nabitý zkušenosti dál úročit a vylepšovat. A tak jsem zase balil starší a starší ženy, až jsem se dostal na rozdíl 20 let. Mohla by to klidně být moje matka.

Jak jsem si uvědomil, že to není ok?

A pak přišlo určitý prohlídnutí. Došlo mi, že jsem asi nemocnej. Už to nebylo jen o sexu a stupňování zážitků, ale nedokázal jsem být s mladejma holkama. U těch starších jsem hledal jak zkušenosti, tak i něco jako mateřskou lásku. Moje maminka mě má sice ráda, ale já si k ní nikdy nenašel cestu. Vždycky jsme se hádali a nikdy jsme nebyli v pohodě. Nikdy jsem se jí nemohl svěřit. Nechtěl jsem…

Ale tyhle ženy pro mě byly vším. Bavili jsme se jako nejlepší přátelé, a pak jsme ze sebe vypotili duše. Bylo to fajn, ale zase jen do tý doby, než jsem zase chtěl víc, a tím i některé zranil. Zažil jsem toho fakt hodně, ale pak jsem si uvědomil, že chci už asi fakt vztah. Začal jsem si připadat divnej a měl jsem pocit, že mi „ujíždí vlak“.

Bylo mi 28 a mě došlo, že když si pořád budu jen hrát, tak nakonec zůstanu sám. A tý samoty bylo hodně. Ono se to nezdá. Možná máte pocit, že můj život byla jedna velká párty, ale to vůbec není pravda. Když žijete takhle, nemáte sex zase tak často, jak byste chtěli. Hlavně protože ho chcete prostě moc. A tak stále musíte doplňovat pornem… A to zase vede k dalším a dalším nesmyslným očekáváním od dalších žen…

Snaha o změnu

Povedlo se mi to částečně zlomit a našel jsem si mladou přítelkyni. Byla o devět let mladší a už taky měla zkušenosti. Ze začátku nám to šlapalo, ale omrzela mě tak rychle, jako když si koupíte novej mobil. Za chvíli je to jen krám, co musíte nabíjet, aby fungoval. Ona začala mít deprese, že něco dělá špatně, ale já věděl, že je to mnou, že ona není špatná. Sice dělala pár telecích chyb, ale nevyčítal jsem jí to, anebo jsem se jí to snažil podat slušně a pomalu. Ale náš sex trpěl jak pes uvázenej uprostřed lesa. I tak jsem ale byl šťastný, že někoho konečně mám.

Měl jsem spousty žen, a přitom byl sám. Teď jsem měl sex na diskutabilní úrovni, ale nebyl sám, a tak jsem se toho držel zuby nechty.

Udrželi jsme to tři roky, ale bylo to jak na houpačce. Měl jsem samozřejmě hromadu příležitostí, jak si užít jinde, ale svou touhu jsem zvládl ukojit pornem, takže jsem jí nepodvedl. Jenže to opět vedlo k tomu, že reálnej sex s ní byl katastrofa. Nakonec jsme se rozešli „na dohodu“. Nebylo to sice jen kvůli sexu – náš věkový, a hlavně mentální rozdíl sehrál velkou roli – ale ten sex rozhodně nefungoval jako lepidlo. Spíš jako spouštěč problémů a neporozumění.

A tak mi nakonec zbylo už jen to porno – sice neodře auto, ale oběd neuvaří, neporadí, v posteli nezahřeje, nepřitulí se, nemazlí se, nevoní, nesměje se, nejede s váma na výlet nebo za kámošema. Je to jako bych měl vztah se zlým duchem. Je s váma všude, a přitom nikde. A takový vztah mají i někteří mí známí. Je to virus, rakovina mozku. Sebralo mi to ve finále deset až patnáct let života, takže jsem pořád na startu. Děti nikde, žena nikde, stabilní zázemí nikde… Jen hromada vzpomínek na něco, na co můžu bejt hrdej možná tak před puberťákama, a stejně mi nakonec bude trapně.

Zkuste si položit otázku: Vážně vám to za to stojí? Vážně chcete vidět další várku nereálnejch, nechutnejch a potupnejch sraček? Nebo si snad vážně myslíte, že vás to nijak neovlivňuje?

Říkejte si, co chcete, ale pomohl mi Bůh

A co mi konečně otevřelo oči?

Nebyla to náhoda. Poznal jsem Boha. On mě dovedl k tomu, abych se vůbec zamyslel nad tím, jak moc je pro mě porno špatné. Nebýt Jeho, tak se u mě nakonec nic nezmění.

Byl jsem ateista jako řemen. Co nešlo dokázat, to mě nezajímalo. I kdyby mi stovky hodin četli Bibli a ukazovali, jak jsou díky Bohu lepšími lidmi, stejně bych neuvěřil, kdybych neměl vlastní důkazy. Jenže najednou jsem je měl, a tak jsem musel odhodit své předsudky.

Neříkám, že se mi hned vyřešily všechny problémy, ale Bůh mi určitě otevřel oči. Žil jsem destruktivním způsobem života. Ubližoval jsem nejenom sobě, ale i lidem kolem sebe. Bůh mi jednoduše ukázal, že můj život může být daleko lepší, a tak jsem se přestal na porno dívat. Nebylo to jednoduchý, ale On mi v tom pomohl.

Rozhodně vás tu nechci o přesvědčovat o Boží existenci. Nicméně vím, že Anonymní pornoholici, tedy lidé závislí na pornu, ve svém dvanácti krokovém programu hned na začátku vyznávají, že si uvědomili, že se závislostí nedokážou bojovat sami. Proto se rozhodli spolehnout se na Boha nebo na Vyšší sílu. Pokud zápasíte se závislostí na pornu, možná se zkuste zamyslet, v co věříte vy sami. Nepomohlo by vám vědomí, že vám v tom zápase pomůže někdo jako Bůh?

Jak porno vnímám teď?

Teď už mě porno netrápí. Nepotřebuji ho, a ani se nechci na něj dívat.

Díky tomu, že jsem s ním přestal, teď vnímám ženy především jako osobnosti, ne jako na tělo, se kterým si můžu hrát. Když jsem je ještě vnímal jako kus masa, hodněkrát si toho všimly, a já si připadal trapně. Takže jsem rád, že tohle je už za mnou.

Obecně vnímám, že mě abstinence od porna posunula o dost dál. Hlavně si dokážu i více užívat života.


Zápasili jste také se závislostí na pornu? Podělte se s druhými o svůj příběh a napište nám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *