Ahoj, chtěla bych vám sdílet můj boj s pornem ve vztahu.
Začněme od začátku. Je mi 19 let a osobně jsem se setkala s pornem už ve velmi útlém věku. Přišlo mi to velice atraktivní a vzrušující. Byl to pro mne nástroj k uspokojování své jakési potřeby, a i když jsem se sledování porna nebylo na denní bázi, dost to ovlivnilo další dění v mém životě. Třeba už jen to, že jsem měla v hlavě zafixované, že je porno normální. Koukali na to fakt všichni. Někdy to bylo dokonce předmětem diskuzí v naší partě, kdo na co kouká apod.
Sexuální věci jsou přece jenom moje věc
Osobně jsem na téma sexu velmi citlivá. Byly mi nepříjemné narážky od kamarádů a příbuzných, když se mě ptali, jestli mám kluka. Po záporné odpovědi jsem si navíc vždycky vyslechla přednášku o tom, jak jsem ještě mladá a o co všechno přicházím. Nenáviděla jsem, když mi krafali do něčeho, co moje, tak osobní a intimní, a nikdy jsem nechápala, jak můžou být lidé ohledně sexu tak sdílní. Přišlo mi to někdy až příliš, třeba když si to si to kamarádi vedle mě rozdali na posteli, když jsem zrovna spala.
Mimochodem sexuální vtipy jsou taky kapitola sama o sobě. Hnus. Později jsem se však s tím naučila nějak tak žít a většinou takové věci odpálkuji.
První láska
Když mi bylo 16, přišlo období mé první opravdové lásky. Dali jsme se dohromady s mým současným přítelem. Začátky byly krásné a hodně jsme toho spolu objevovali. Na první sex jsme si ale rok počkali. Jak šel čas, měli jsme spolu už za sebou pár intimních zážitků a porno nám začalo překážet ve vztahu.
Přítel je hodně sexuálně založený člověk. Nemyslím v počtu partnerů, ale v jeho oblibě sexu. Často si právě vyhledává věci, které ho zaujmou, ví, co se mu líbí a celkově je do toho úplně zblázněný. A patří k tomu i sledování porna, se kterým se stýká už od 9 let. A tak jsme o tom začali mluvit. Nejprve jsem to velice tolerovala, přece jen jsem se koukla občas taky, tak bych mu přece nemohla zakazovat něco, co má rád, ne?
První dohoda
Píše se leden 2021 a zdá se, že věci nebyly tak jednoduché, jak se zdály. Přítel se začal cítit provinile, že na to kouká, protože má přece mě a vůči mě mu to přišlo velmi nehezké. Přiznal, že se dívá velmi často, i několikrát do týdne, a že si začíná uvědomovat, že je to trochu moc. V momentě, kdy mi tuto informaci sdělil, něco ve mě hrklo. Porno není asi tak v pohodě, jak se na první pohled zdálo, když se člověk kvůli tomu cítí provinile. Proto jsem souhlasila s jeho tvrzením a navrhla řešení, jež se stalo klíčovým momentem do budoucna. Sjednali jsme dohodu. A ta zněla:
,,Pokud se podíváme na jakýkoliv pornografický materiál, oznámíme to druhému a řekneme všechny podrobnosti o tom, na co jsme se koukali. Navíc v následujících dnech neproběhne žádný sexuální styk.”
První selhání
Ze začátku to bylo fajn. Občas jsem se zeptala, jestli se nekoukal a ujišťoval mě, že se drží a že je na sebe hrdý. Já jsem byla spokojená, že má motivaci. Navíc mě i těšilo, že jsem tou motivací já. Vydržel to celý měsíc. Jakmile se mi přiznal, že se koukal, byla jsem velmi zklamaná. A on byl taky zklamaný. Co si budeme, dávala jsem mu to sežrat a myslela jsem si, že ho to odradí od koukání.
Dodržování dohody z jeho strany se v březnu téhož roku začalo vytrácet. Hlavně z důvodu, že jsme na sledování porna neměli ucelený názor. Jeho interval bez sledování porna se pohyboval mezi 1 – 3 týdny v kuse a pak to porušoval 2 – 3 dny za sebou. A čím víc se mi svěřoval, tím víc mě to zraňovalo. V mé hlavě se hemžilo tolik myšlenek. Proč ho to svádí? Nejsem mu dost dobrá? Vždyť tím ubližuje i mně! Myslí jen na sebe.
Přelo se ve mě tolik věcí. Začala jsem si uvědomovat, že s pornem to nepůjde, ale zároveň jsem mu to přece nemohla vzít! Přece už nebude mít tu jinakost, tu možnost vidět všechny svoje touhy, které mu já dát nemůžu. Třeba ho omrzím a podvede mě, protože chce zkusit něco nového. Myslela jsem si, že život je moc dlouhý na to, aby se koukal jen na mě. Žila jsem s tím, že porno je silnější než já.
A takhle to pokračovalo až do prosince. Mezitím jsem dlouze přemýšlela, jestli je to, co dělám, správné a jestli není porno vlastně nakonec normální. Pořád mi ale v hlavě něco nehrálo. Došlo to do fáze, kdy už jsem to nemohla vydržet a začala jsem brouzdat na netu o závislosti na pornu. Nečekala jsem, že něco takového bude opravdová věc. Veškeré články mě ale přesvědčily o tom, že bych všem těmto okolnostem chtěla ve vztahu předejít. Jen jsem nevěděla jak. S přítelem jsme o tom mluvili a pojmenovali jsme si, že patří mezi závislé. Nechtěl si to zpočátku přiznat. Ale začal se nám formovat dlouho neustálený názor na tuto problematiku.
Konečně na jedné vlně
Konečně v prosinci tento názor byl víc než ustálený. Narazila jsem totiž na podcasty od NePornu a šokovalo mě, co všechno dokáže porno s člověkem udělat. Sdílela jsem tyto myšlenky i s přítelem a oba jsme uznali, že v tom nechceme pokračovat. A tak už bez dohody si přítel našel svoji motivaci k překonání sebe sama a rozhodl se pro sebe udělat to nejlepší. Sám se chce přestat koukat a vidí v tom smysl. A já místo toho, abych po každém přiznání plakala v koutě, ho maximálně podporuji a chválím.
Ještě jsme a budeme v procesu odvykání si. Ano, jsou dny, kdy to prostě nezvládne a podívá se. Ale po společné reflexi se zase posunujeme a stáváme se silnějšími. Vše chce čas, lásku, podporu a trpělivost. A jsme důkazem toho, že to jde.
