Představte si, že každý večer usínáte s pocitem, že jste uvězněni ve spirále, která vás táhne ke dnu. A pak jednoho dne pochopíte, že klíč k svobodě jste měli celou dobu ve vlastních rukou. Tohle je můj příběh o tom, jak jsem se osvobodil od pornografické závislosti a našel cestu zpět k sobě samému.
První setkání s pornem a zárodky závislosti
Můj první kontakt s pornem byl v 6 letech, když děda ukazoval svému kamarádovi oblíbenou kazetu. Tehdy jsem nerozuměl tomu, co se tam děje. Zanedlouho poté jsem přistihl staršího bratra při čtení časopisu Maxim. Samozřejmě jsem nemohl nespatřit spoře oblečené ženy.
Jako neoblíbený puberťák, jehož začínající závislost neměla vliv na známky, jsem rád hrál počítačové hry a vyrůstal v problematické domácnosti. Začal jsem si listovat časopisy, fotit si jednotlivé ženy a obsesivně stahovat náhodné obrázky do telefonu.
„Tohle je normální,“ přesvědčoval jsem sám sebe. „Vždyť všechny zařízení mají tak velké kapacity paměti právě kvůli tomuhle účelu.“
Zároveň jsem sledoval striptýzové scény z videoher a dával těm ženám jména, která mě zrovna napadala. Kvůli zdravotnímu problému, který mi znemožňoval přetažení předkožky, jsem byl navíc v rámci masturbace omezený. K uspokojování jsem využíval šoupání o matraci, což způsobilo, že jsem si do budoucna ublížil ještě víc.
Trapasy a eskalace
Mezi porno-trapasy, které se všechny shodou náhod odehrály v 6. – 8. třídě základní školy, patřil i moment, kdy jsem byl otcem přistižen nahý s otevřeným časopisem, zrovna když jsem se chystal k činu. Moji foto sbírku navíc objevil spolužák a ještě ji ukázal kolemjdoucímu učiteli. Nebýt chytrých telefonů, tak by ten stejný učitel uviděl i zálohu téhle sbírky na cloudu, ve kterém jsme v rámci informatiky pracovali.
„Můžu být v x trapasech a stejně se té euforie z nejlepší věci na světě nevzdám,“ říkal jsem si tehdy. A tak jsem sehnal jiné a „lepší“ porno, u kterého jsem hasil svůj smutek a zlost.
Od obrázků jsem se přesunul k animacím (GIF) a erotické literatuře. Na porno jsem se díval občas, když se vyskytl nějaký volný čas a měl jsem náladu.
První pokus přestat
Někdy v prváku jsem místo hraní her spíš surfoval po netu, kde jsem se dozvěděl o NoFap, který měl ve své době hodně zajímavý vliv na můj život. Nikde jsem však nezjistil tu nejdůležitější část – že se má porno úplně odstranit ze života. V pozdější době jsem se díval na krátká videa zaměřená na specifické sexuální praktiky.
V druháku jsem prožil psychickou transformaci a naučil se mít rád sám sebe. Navíc jsem se zabouchl, čímž začal můj první a velmi úspěšný pokus o nesledování porna motivovaný touhou po věrnosti. Tento pokus skončil po 2,5 týdnech poté, co jsem začal hledat porno, které by nějakým způsobem mohlo souviset s mým romantickým zájmem.
V této době byly mé zdravotní potíže konečně vyřešeny a já se mohl vzdát škodlivé formy masturbace, která kvůli nepřirozenému tlaku na penis často vede ke zhoršování erekce a sexuality jako takové.
Lockdown: Pád na dno
Nejtemnější kapitola mé závislosti na pornografii se ovšem odehrála v době lockdownu. V rámci distanční výuky jsem sjížděl porno ve velkém, jednak pro zahnání nudy, jednak ze strachu ze situace. Moje sledování se rychle dostalo mimo kontrolu a začal jsem trávit více času nad čím dál většími prasárnami.
Objevily se u mě typické projevy závislosti – obava, že přijdu o nejnovější videa, nekonečné hledání „perfektního“ obsahu nebo myšlení typu „tohle je poslední video, pak to vypínám“. Také přišlo upozornění od školní poradkyně na zhoršující se prospěch. Budíček, který jsem ignoroval.
Každá masturbace byla zvrhlým rituálem s pevně daným řádem v podobě svléknutí se, ručníku na židli, puštění porna a zuřivé masturbace. Zamiloval jsem si jednu pornoherečku, o které jsem byl přesvědčený, že má nejlepší postavu, přízvuk a výkony. Chtěl jsem o ní vědět úplně všechno. Na jejích kanálech jsem trávil nehorázné hodiny o tmě, zimě, hladu, vlastní špíně a s nulovou sexuální energií. Projevovalo se to bolestivými erekcemi, silným třesem celého těla a pocity nemocnosti. Na psychice se to podepisovalo jednou tolik.
Moment prozření: Mám na výběr
Jednoho zimního večera, po nějaké době co PornHub promazal svoje stránky, jsem s velkým odporem vyšel ven z domu. Tehdy jsem si uvědomil, že mám na výběr ze dvou možností. Buď můj život nebude stát za nic a jediné, na co se budu moct těšit, bude příští „sjížděčka“, nebo přestanu porno sledovat úplně a uvidím, co se stane.
Vzhledem k tomu, že jsem klesl tak hluboko, že jsem běžně konzumoval pornožánry, jejichž názvy nezná skoro nikdo (a o to jsou zvrácenější), a vzhledem k mé touze po kompletní realizaci sebelásky, jsem se rozhodl přestat sledovat porno navždy. Pochopil jsem, že ze závislosti na konzumaci takových šíleností z různých pornostránek vede jen jediná cesta a to cesta vzhůru. Cítil jsem se opravdu na dně. A o to víc jsem s tím chtěl přestat. Navíc jsem věděl, že problém není v masturbaci, která je přirozená a dělají ji děti i zvířata.
Nový životní styl
Párkrát jsem se setkal s neúspěchem, což se dalo čekat, ale věděl jsem, že je blbost na sebe být moc tvrdý. Ostatně by to víc nahrálo závislosti než mně. „Jsem jenom člověk a měl bych se tak k sobě chovat,“ připomínal jsem si.
Svoje poslední video jsem viděl poté, co jsem pozdě v noci nemohl kvůli nutkání usnout. S ledovým klidem jsem pustil počítač, našel si video a za 3 minuty vyvrcholil. Cítil jsem, že to byl smrtelný výkřik mé závislosti a že na víc se nezmůže.
Vyhledal jsem si komunity pro odvykající diváky porna a k mému velkému překvapení zjistil, že závislost na pornu není ryze mužská záležitost, ale že zde existuje i podíl žen se stejnými problémy.
Výsledky: Život bez porna
Odmaturoval jsem na první dobrou a praktickou zkoušku jsem zvládl u reparátu – neboli se mi podařilo dát prospěch zpátky do pořádku. Večer si dávám ledovou sprchu, kterou nahrazuji sledování porna a kterou jsem si oblíbil v rámci odvykačky. Každým dnem zapomínám na další a další scény, které jsem zhlédl. Místo toho mám delší výdrž a blažený pocit při sebeuspokojovaní se, líbí se mi ženy na ulicích a mám radost ze života, nadhled a dobrý smysl pro humor.
K abstinenci mě motivovalo i setkání s cynickým postojem jednoho tvůrce pornografického obsahu. Otevřeně přiznal, že ví o závislosti, kterou porno způsobuje mladým mužům, ale bez jakéhokoliv soucitu dodal, že je mu to jedno. Dokonce se vysmíval nám, závislým, že se z toho nikdy nedokážeme dostat. Já teď můžu být důkazem, že nemá pravdu. Vidím to tak, že abstinence od porna je pro mě způsobem, jak si zachránit své mužství.
Nový pohled na svět
Postupně jsem si začal všímat, jak extrémně sexualizovaná jsou dnešní média. Všude kolem nás se objevují intimní části těla a nevhodné sexuální narážky, často i tam, kde by člověk nečekal.
K mému prozření významně přispěly také články od organizace Fight The New Drug. Jejich text o násilí páchaném na pornohercích a pornoherečkách mě hluboce zasáhl. Po jeho přečtení jsem už nikdy nemohl vnímat pornografii stejným způsobem. K tomu se přidala i informace, že mnoho lidí, které jsem v pornu sledoval, už nežije. Tato fakta mi otevřela oči a ukázala temnou realitu pornografického průmyslu.
Doufám, že v budoucnu budu moci pomáhat i osobně – ať už ostatním závislým na sledování pornografie nebo v rehabilitaci bývalým pornohercům.
