Porno 5x týdně
Můj příběh není nijak výjimečný. Původně jsem se dostal k pornografii někdy po pubertě, nejdříve ve formě online erotických her, později videí. Pamatuju si, jak provinile jsem se cítil, když jsem mazal historii prohlížeče, nebo když jsem lhal, že jsem na hrách nebyl, když někdo doma nesmazanou historii objevil. K videím jsem se dostal ani nevím v kolika letech, možná okolo 15, možná dříve. V průběhu let jsem se dostal zhruba na frekvenci sledování 5x týdně maximálně (většinou 3-4x).
V určitém okamžiku mého života jsem pocítil potřebu někam směřovat a dát svému bytí řád. Pornografie byla jedna koule na noze, která mne držela dole. Zpětně si uvědomuji, jaké negativní dopady na mne její sledování mělo. Dalo by se říct, že jsem nebyl srovnaný sám se sebou a chybělo mi zdravé sebevědomí. Neustálá stimulace taky znamenala, že jsem častěji viděl věci v sexuální rovině – ať už se jednalo o myšlenky nebo o „vtipy“.
Co se týče komunikace se ženami, nedá se říct, že bych na tom býval nějak zvlášť zle. Dokázal jsem žertovat a nějakým způsobem s nimi komunikovat, ale měl jsem problém se vyjadřovat, když mi na dívce záleželo. Nicméně nic z toho jsem takhle prvně neanalyzoval.
Čas na změnu: “Už nikdy”
Rozhodl jsem se skončit s tímto „zvykem“ na základě pocitu, že to zkrátka není správné, že bych to neměl dělat a že je to vskutku odporné. Nějaké racionální důvody přišly později, hlavně když jsem si všiml změn, které abstinence způsobila.
Jelikož jsem nikdy neměl problém se nadchout a naštvat, začal jsem poměrně zhurta: rozhodnutím „už nikdy“. Vzhledem k tomu, že kromě odhodlání vymýtit sledování videí a onanii jsem nezměnil ze dne na den způsob smýšlení a uspořádání svého dne, tak jsem ze začátku se potýkal hlavně s neúspěchem. Týden jsem vydržel, pak padl, dva týdny vydržel, a pak zase odznova. Mým cílem však nebyl jen NoFap, ale v hledáčku jsem měl i znovunalezení sebe sama a zjištění, co je pro mne v životě stěžejní.
Změna návyků
Tyto zdánlivě „boční“ faktory nakonec měly větší efekt, než bych původně býval čekal. Soustředil jsem se na sport. Minimálně 4x do týdne jsem šel cvičit a běhat. Místo seriálů a „videí“ jsem otevřel knihy, které jsem už delší dobu chtěl přečíst. Vypnul jsem Facebook a jiné sociální sítě a místo toho vyrazil ven mezi lidi či za rodinou. Stejně tak jsem začal nejdříve číst žalmy a potom i další části Bible, skoro každý den.
Dříve než jsem si to uvědomil, dostal jsem se na 30 dní, protože jsem byl schopen vyplnit den sportem, užitečnou prací a čtením toho, co mě zajímalo. Na masturbaci jsem většinu času neměl ani čas ani energii. Už po dvou týdnech jsem cítil jakési zlepšení v komunikaci. Nevadilo mi držet oční kontakt neměl jsem už tolik problémů oslovit dívky, které jsem doposud neznal.
Musím ale říct, že největší rozmach těchto „účinků“ přišel mezi 60-90. dnem, a teprve po 90. dni se to nějak ustálilo. Myslím, že každý musí najít cestu, jak se dostat přes první 3 měsíce. Po této době už se člověk do jisté míry vymaní ze spárů neřesti a mysl se zaobírá i jinými věcmi než jen myšlenkami na tělesné potěšení.
Nestačí pouze změnit chování
Je jednoduché ztratit směr, pokud člověk není pevně zakořeněn, nemá nějaké pevné jádro, o které by se tak říkajíc opřel. Dokud jsem si neuspořádal svoje hodnoty, moje pokusy končily po 14 nebo 30 dnech … nakonec i po 93 dnech. Čím vyšší bylo číslo, tím větší byly jednak účinky na moje sebevědomí, ale také na energii během dne. Zjistil jsem, že dokážu udělat skoro dvakrát tolik práce než dřív. Bylo to tím, že jsem neztrácel čas vysedáváním u nesmyslů, a zároveň jsem nebyl vyčerpán z onanie.
Můj pohled na ženy se také rapidně změnil. Nikdy jsem je nevnímal pouze fyzicky, ale po určité době NoFapu jsem začal vnímat a oceňovat ženskost … a jejich jistou křehkost. Špatně se to popisuje, ale postupem času mě přestaly tolik zajímat až neslušně odhalující outfity, které mají budit pozornost všech mužů v okolí. Místo toho jsem si začal všímat, jak vnější tak vnitřní krásy žen.
Momentálně jsem rok a 3 měsíce bez porna a onanie.
Změnilo mě to? Nemyslím si.
Změnilo mi to život? Určitě.
“Berlička?”
Mám za to, že teď teprve jsem tím, kým mám být, a ne moje horší, otupělá, náladová a méně výkonná verze. Přijde mi, že poté co jsem našel něco, o co bych se opřel to šlo ráz na ráz (ze 30 dnů 90, z 90 tady ten streak).
Pro mne byl pevný bod návrat ke katolictví. Konkrétně přelomovým okamžikem byl návrat ke zpovědi a svatému přijímání. K tomu jsem se však dostal velmi pozvolna, protože jsem k tomu měl dost předsudků a dlouho to považoval za „berličku pro slabé“. Nakonec jsem v „berličce“ našel sílu, kterou bych prvně nečekal.
Nyní se nijak nestydím za to, že jsem katolík a jsem rád, že mi rodiče víru předali. Hodně věcí mi to usnadnilo. Nebudu popisovat celý proces, který trval měsíce a měsíce, ale jen řeknu, že jsem začal jen zvědavostí a otevřením žalmů. Pak už jsem pokračoval přirozeně dál.
Ruka neudělá, co mysl nechce
Napíšu ještě jedno: Ruka neudělá, co mysl nechce. V konečném důsledku bylo nejsnazší přestat onanovat (ryze technicky vzato). Zkrátka mysl řekla ne, ruka přestala. Mysl řekla ne, nevyhledal jsem si porno. To byl ale až výsledek změny ve smýšlení, uspořádání hodnot … a v neposlední řadě změny v režimu dne. Samozřejmě tohle chvíli trvalo a nebylo to vždy snadné. V dlouhodobém měřítku se to však splatilo mnohokrát.
Zápasili jste také se závislostí na pornu? Podělte se s druhými o svůj příběh a napište nám.
