Myslel jsem si, že jsem jediný

Home / Životní příběhy / Myslel jsem si, že jsem jediný

Křesťané nejsou vůči pornu imunní

Narodil jsem se do křesťanské rodiny. Moje mamka a taťka uvěřili v Boha v průběhu života, takže jsem byl od mládí vychováván v křesťanském prostředí. Hodně jsem se učil o Bohu a o tom, kdo Bůh je. Ale nic se nemůže vyrovnat tomu, že jsem Ho mohl osobně poznat a zjistit, že je skutečný. Nežít už jen z víry, že rodiče mají pravdu. Ale vědět, že to pravda je.

Ano, opravdu jsem věřil v Boha. I přesto jsem se ale zapletl do závislosti na pornografii. Nevím přesně, kolik mi bylo let, ale vše začalo “poměrně nevinným” sledováním obrázků po večerech. Dělalo mi to dobře. Ani jsem pořádně nevěděl proč. Dokonce mě ani moc nenapadlo, že by v tom mohlo číhat nějaké nebezpečí. Dlouhou dobu mi stačilo pouze sledovat vyzývavé fotografie a to bylo vše. Myslím si, že kdyby mě na to někdo upozornil takhle v zárodku, tak by možná ani žádný problém nebyl. Jenomže největší průšvih byl, že o tom nikdo v mém okolí nemluvil.

Na cestě k závislosti

Časem mi sledování obrázků přestalo stačit a já jsem začal klasicky masturbovat. Později se k tomu přidalo i sledování porna. Myslím si, že nejdříve jsem ani to nevnímal jako něco nebezpečného. Nějaký ten špatný pocit tam byl, ale já jsem ho prostě neřešil. Jednou moji rodiče zjistili, že se do počítače stáhl virus spojený s nějakou pornostránkou. Já jim zalhal, že jsem na ni klikl omylem a vše šlo vesele dál. V církvi jsem o pornu nikdy neslyšel, ale postupem času mi začalo docházet, že to je špatné. Asi jsem si to předtím nechtěl připustit.

To, že pro mě závislost na pornografii a masturbaci představuje reálný a velký problém, jsem si uvědomil, když jsem se pokusil přestat. Nešlo to. A nikdo o tom nemluvil. Myslel jsem si, že jsem naprosto jediný ve svém okolí, kdo s takovou věcí zápasí. Bál jsem se to komukoliv říct. V církvi jsem slyšel akorát zmínky o tom, že porno je špatné, ale nikdo o tom nemluvil jako o reálném problému, který by řešil. Opravdu jsem myslel, že jsem v tom sám.

Na cestě ke svobodě

Kolem sedmnáctého roku jsem poprvé slyšel v církvi o závislosti na pornu. Tím myslím poprvé pořádně. Jeden můj známý si vzal seminář, kde otevřeně mluvil o tom, jak se závislostí na pornu roky bojoval. To byla asi první vzpruha. Uvědomil jsem si, že nejsem sám.

Ale nebyl to konec. V osmnácti letech jsem se rozhodl a přestal jsem se sledováním porna. Ale jak už to se závislostí bývá, stalo se, že se v několika vlnách vrátila. Sice už ne tak frekventovaně jako předtím, ale byl jsem stejně zklamaný a zničený. Neustále jsem se modlil k Bohu za odpuštění, ale přitom jsem měl pocit, že už mi nikdy neodpustí. Modlil jsem se a pak znova. A znova. A znova. A znova.

Porno částečně zasáhlo i můj vztah s partnerkou, který se časem zrodil. Zranil jsem ji. Bylo to těžké. Ale chtělo to čas. Nebyl jsem zbaven závislosti zázrakem za jednu noc. Mnohokrát jsem padl, ale musel jsem se zvednout a jít dál.

Konečně svobodný

Dnes už závislý nejsem. Je pravda, že pokušení občas přicházejí, ale já si můžu vybrat, jestli jim chci odolat či ne. To dříve nešlo. Můžu říct ne, což je pro mě důležité. Vztah s partnerkou vydržel a dnes jsme manželé. Zjistil jsem, že vztah je o něčem jiném než jen jednostranném uspokojení. Bůh pomalu uzdravuje rány, které porno způsobilo. Jsem svobodný. A jsem rozhodnutý, že už se nikdy nechci vrátit zpět.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *