Reportáž z jednoho (ne)šťastného manželství
MINULOST
rok 2012
Potkávám svého budoucího manžela, ten se mi po půl roce chození přiznává k jedné „neřesti“ – sledování pornografie. Já, tehdy naivní holka vyrůstající tak trochu ve skleníkovém prostředí, si pořádně neuvědomuji, co to znamená. A jelikož spolu nežijeme intimně, vůbec se mě to osobně nedotýká. Světe, div se, má představa o pornografii tehdy je: ženské, asi trochu nahaté? Porno pro mě bylo něco jako paní Columbová – známo, ale neviděno.
léto 2017
My jakožto novomanželé konečně začínáme společný a teď už snad i intimní život. „Juchuu!“ To si opravdu říkám! Nejsem sice už dávno panna, ale sex se snažím z jistých důvodů posunout opravdu až do manželství (ale to je jiná). Ovšem teď? „Konečně na to vlítnem. Nemůžu se dočkat.“
Toto mé zbožné přání jím i zůstává…
Když svatební nocí nenaplňujeme náš slib intimně, nepřijde mi to až tak zvláštní, jsme šíleně unaveni. Když naplnění nepřichází ani během pár dní, než odjíždíme na svatební cestu, říkám si: „Vždyť přípravy na svatbu byly tolik vyčerpávající (psychicky i fyzicky), není to tedy nic divného, že na mě manžel hned ‘neskočí’. Však se dočkám! Čekala jsem vlastně tolik let, pár dní to ještě vydržím. A pak třeba nevylezem z postele, jak to v těch romantických filmech bývá.“
podzim 2017
Jsme na svatební cestě a naše intimní (jediné) spojení je takové… no trošku mi přijde, že snad jsem si to vynutila? „Co už. Na sex s manželem mám celý život. Jistě aspoň jednou to ještě přijde! 😀 “ Tehdy to beru zatím opravdu takto sportovně.
zima 2017
Náš sexuální život je po třech měsících jako po dvaceti letech manželství (jednou za 14 dní i tři týdny či měsíc). Já jsem ale smířená (z prostředí, v němž jsem vyrůstala) zvyknout si na vše a přizpůsobit se bez keců. A navíc: „Sex přeci není to nejdůležitější!“ (To je sice pravda, ale opět se jen chlácholím.) Jenže…
Jednoho večera se zase připravuji do práce. Můj stařičký notebook je dnes už zcela na odpis, a tak po manželově dovolení pracuji na tom jeho. Do řádku pro vepsaní webové adresy začínám psát: www.p… A už nepokračuju dál…
Dnešní chytré moderní technologie vám rádi pomohou s vyhledáním něčeho, co už jste hledali… Adresou pornhub se mi zastaví srdce. Pro ujištění, že se nemýlím a že je to skutečně to, co si myslím (připomínám „naivní holka“), klikám enter a přesvědčuji se, co to „porno“ doopravdy je. Najednou se ve mně probudí detektiv a otevírám historii prohlížení. A roluju a roluju…
Můj žaludek mi ale nedovoluje to vše otevřít. Ne, žádné dětské porno, sex se zvířaty či podobná zvěrstva… ale přesto. V ten moment se ve mě vynořují takové emoce jako nikdy dříve. Přepadá mě neskutečný záchvat vzteku, pláče, zlosti, nenávisti…
I přes atak emocí zachovávám ještě celkem klidnou hlavu a manželovi píšu vzkaz, aby si pro příště vypnul automatické vyhledávání (či jak se tomu říká). Ovšem další den v práci brečím na záchodě. A manžel? Ten se mi smskami omlouvá do aleluja. Dokonce i zní upřímně. Doma se mi přiznává, jak že to má. Porno je pro něj prý únikem ze špatné nálady, nudy, stresu… zkrátka všeho. A je to tak silné, že to zasahuje do našeho nejen intimního života.
léto 2018
Těšíme se na naší první pořádnou dovolenou do zahraničí. Sedm dní strávených u oceánu. Oba si ty dny náramně užíváme. Já už nějakou dobu ten náš Problém neřeším. Beru to rozumně. Po několik měsíců si zjišťuji informace o této závislosti, čtu odbornou literaturu i příběhy těch, co jsou závislí. Dělám vše možné i nemožné, abych jednak byla manželovi oporou a taky abych já se z toho nezbláznila.
Přesto ne vždy jsem silná a mívám tendence si zjistit, jak na tom jsme. Totiž těžko se ptá: „Tak kdy ses koukal naposled? Zvládáš se nekoukat?“ Někdy mám tušení v podobě jednoduše šestého smyslu či z důvodu změny v manželově chování (podrážděnost, mírná agrese, nechuť k sexu aj.). Většinou se mi má tušení potvrzují (zkrátka ženská to pozná), a to i prostřednictvím něčeho, na co pyšná nejsem – sleduju manželovu historii v mobilu. On to asi tuší, ale přesto ji ne vždy odstraní. Dělám to dokonce i na dovolené. Jak je mi krásně, když vidím, že tam „nic“ není. I když je mi tak nějak jasné, že ji mohl smazat… Ovšem na druhou stranu, „kdyby tak měl čas na to koukal, když jsem stále s ním?“
Po návratu do reality manžel za pár dní odjíždí s kluky na čundr. Já mám večer před odjezdem tušení a už držím v ruce jeho mobil. Je po půlnoci a já s bolestí v srdci a vztekem prohlížím… ani jsem nebyla schopna spočítat, kolik těch odkazů v předposlední den naší úžasné společné dovolené – když já byla na procházce po pláži, protože jemu se nechtělo – sjížděl. Plus včera, asi půlhodky před tím, než se se mnou vyspal!!!
Tehdy to bylo poprvé, co jsem kvůli tomu nešla spát za ním do ložnice. V den jeho odjezdu, když snídal, jsem mu třískla s mobilem (s otevřenou historií na displeji) a poté s vchodovými dveřmi. Utekla jsem brečet a křičet do blízkého parčíku.
Cítila jsem se zneužitá. Jak mohl zničit naši dovolenou? Vždyť říká, že se kouká, když je ve stresu nebo se nudí… Co to jsou za kecy??? Bijí se ve mně všemožné pocity. Jsem tak zraněná, že mu celý týden neodepisuji na smsky a raději zapomínám na žal u skleničky a cigaret (do té doby jsem nekouřila) s kamarádkou. (Ta o pravém důvodu našeho „neporozumění“ neví. Řešit podobné věci s kamarády je další zlo. Je to jen mezi vámi, popř. psychology, kouči…)
Nebýt jisté novinky, tak možná zrovna tato krize přetrvává do teď. Dvě čárky mi oznamují, že jsem těhotná. To byl moment, kdy jsem zapomněla na to zlé. Ovšem zpětně jsem si spočítala, kdy že k tomu došlo… Do teď, když si uvědomím, že naše dítě je zplozeno půl hodiny po jeho nakopnutí pornem, je mi zle. Děťátko jsem si ale vždy moc přála, proto na něj nehledím s tímto stigmatem.
PŘÍTOMNOST
červen 2019
Uplynulo mnoho vody a já věřila, že se náš „problém“ posunul, i díky narození dítěte – byli jsme šťastni (opět má naivita, jen štěstí totiž nestačí…) Manžel po oné velké krizi v létě vyhledal na mou žádost pomoc místního e-kouče a já jsem pod vedením jiné e-koučky.
Problém pornografie však ční v její skrytosti. Ačkoliv se domnívám, nikdy s jistotou nevím. Nevím, zda je to už v pořádku, či je to vše, co se zdá být krásné (ne jen náš intimní život…) lež?
„Stihomam“ a v hlavě věčně kolující otázky
„Kouká teď? Nekouká? A na co?“ Další otázky, které mě v jednom období napadaly několikrát denně. Trpěla jsem i stavy, kdy jsem doslova běžela z práce domů, aby tam nebyl sám ani o minutu déle. Kontrolovala jsem historii i na TV… Vždy jsem byla ráda, že už jsem doma, ovšem pak mě někdy vrátily zpátky do reality použité kapesníčky v koši…
Ovšem to, že jsem doma, byť v jiné místnosti, nebylo zárukou. Načapání ne třeba u pornografického, ale erotického materiálu… ano, až tak daleko jsme se dostali. Pohled na dychtivého partnera právě se koukajícího na prsatou ženskou ve videu, která údajně dělá recenzi spodního prádla, není pro partnerku příjemné. A tím, že smažete historii, nebudíte důvěru, že to byla skutečně pouhá rádoby nevinná recenze…
Jak se já takto podváděná partnerka cítím?
Podváděná? Jakože nevěra? Někomu se může zdát, že to (zase) přeháním. Vždyť s nikým nespal. Ani se s nikým nelíbal. Vše je to pouze virtuální. Vždyť „v reálu by to nikdy neudělal.“
I přes tyto (logické) argumenty je porno určitým druhem nevěry. Za tím si stojím! Přijde mi to podobné, jako kdyby si partner při sexu představoval někoho jiného, což by se asi nikomu moc nelíbilo. A bohužel i toto mě velmi často napadá – tedy zda skutečně v tom intimním okamžiku je jen se mnou, či zda zrovna toto zpestření (jiné dotyky, polohu…) nemá z porna… Takové otázky se mi honí hlavou.
Chci věřit, že jsem právě teď pro něj jediná, ale po tom všem… jak mohu? Co když teďka vidí větší/kulatější prsa nějaké blondýny a právě se ve své mysli dotýká většího zadku nějaké černošky? A co moje břicho? Vždyť týden zpátky se koukal na hubeňouru, ale dva dny zpátky to byla tlusťouška. Jak mám tedy vypadat, abych se mu (konečně) líbila a spal se mnou častěji? Protože na základě četnosti našeho sexu nejsem asi nic moc…
Jak „to“ řešit?
Vy, kteří v tom „lítáte“, nenechte to dojít tak daleko (vím, mě se to říká…). V zájmu svém, vašeho partnera a celkově společného vztahu si najděte psychologa/zkušeného kouče, který vás povede a namotivuje. A vy, jejich partneři, buďte silnější, než jsem teď já.
Řešení nespat s partnerem v jedné posteli, omezit komunikaci na minimum a podobné reakce jsou špatné. Mnohdy mají právě opačný efekt! A hlavně nevztahujte si tento problém na sebe – „nejsem dostatečné krásná, přitažlivá“ apod. Pokud už je partner závislý, nechová se tak proto, aby vám ublížil. Ve chvíli pokušení zkrátka už nepřemýšlí a jen koná podle toho, co se za měsíce či dlouhé roky naučil. Je to vzorec chování, který se přeučuje velmi těžko. Chce to jeho pevnou vůli a vaši trpělivost a především lásku.
Tak hodně sil!
Zápasili jste také se závislostí na pornu? Podělte se s druhými o svůj příběh a napište nám.
Podívejte se na náš online kurz „Když je partner závislý na pornu...“ na platformě Druhý krok.
