V rámci projektu NePornu se často setkáváme s názorem, že masturbace je pro člověka něco naprosto přirozeného a zdravého. Jedním z nejčastějších argumentů, které slýcháme, je ten, že masturbace podle odborníků snižuje riziko rakoviny prostaty u mužů (EuroZprávy, 2017). Pojďme se ale podívat, jak to s masturbací a rakovinou prostaty skutečně je z vědeckého hlediska. Opravdu masturbace riziko rakoviny prostaty snižuje?
Co říkají výzkumy?
V posledních letech se na internetu rozšířil populární názor, kterého se chytili mnozí muži: masturbace funguje jako prevence rakoviny prostaty. Tyto názory se opírají o nejrůznější vědecké výzkumy, podle nichž častější masturbace vede ke snížení rizika rakoviny prostaty.
Historicky se věřilo, že masturbace sama o sobě je škodlivá a může mít nejrůznější negativní dopady na zdraví člověka. Především ve 20. století se objevovaly články o tom, že masturbace (konkrétně spíše ejakulace) může rakovinu prostaty naopak způsobovat. To vedlo některé vědce k tomu, že začali zkoumat spojení mezi masturbací a rakovinou prostaty podrobněji. V roce 2004 vyšel odborný článek, v němž autoři prošli dosavadní výzkumy a došli k těmto zjištěním:
„Devět studií vypozorovalo statisticky významnou či nevýznamnou pozitivní souvislost, tři studie neprokázaly žádnou souvislost, sedm studií shledalo statisticky významnou či nevýznamnou nepřímou úměrnost a jedna studie ukázala na parabolický vztah.“ (Leitzmann a kol., 2004)
Laicky řečeno: četnost ejakulace nemá vliv na zvýšení rizika rakoviny prostaty.
Může masturbace riziko rakoviny prostaty snižovat?
Pokud ejakulace riziko rakoviny prostaty nezvyšuje, může ho snižovat? Tato otázka se objevila téhož roku v dalším odborném článku, kde vznikla hypotéza, že ano (Gottlieb, 2004).
V roce 2009 došla skupina autorů k závěru, že častá masturbace u mladých mužů ve věku 20–39 let riziko rakoviny prostaty spíše zvyšuje, kdežto u mužů nad 50 let ho snižuje (Dimitropoulou a kol., 2009). Následující studie z roku 2016 pak došla k obecnému závěru, že častější ejakulace v dospělosti vede ke snížení rizika rakoviny prostaty (Rider a kol., 2016).
Ani v těchto studiích ovšem neexistuje žádná shoda. Ukazuje to i přehledový článek, v němž autoři prozkoumali sedm akademických elektronických databází. Závěr byl opět neurčitý: „Ve studijním vzorku jsme neidentifikovali žádná všeobecně přijímaná témata. Napříč studiemi jsme nenašli dostatečnou shodu v metodách průzkumů a práci s daty.“ (Aboul-Enein, Bernstein a Ross, 2016)
Výzkumy si protiřečí
Výše uvedené studie v podstatě ukazují k jednomu závěru: přímá a jednoznačná spojitost mezi masturbací a rakovinou prostaty neexistuje. To, jak často člověk masturbuje, nemá s největší pravděpodobností na rakovinu prostaty žádný vliv, a pokud ano, nepodařilo se tuto souvislost jednoznačně prokázat.
Problém spočívá v tom, že masturbace je v těchto studiích vnímána poněkud izolovaně. Skutečnost je taková, že většina rakovinových onemocnění nemá jasnou příčinu vzniku. Také v případě rakoviny prostaty není jasné, jaké jsou příčiny jejího vzniku – pouze se ví, že dochází ke změnám na úrovni DNA (Mayo Clinic, 2019).
Pokud vezmeme v potaz, že rakovina může mít několik příčin vzniku, je velmi nepravděpodobné, že by se podařilo izolovat roli, kterou v tom všem hraje masturbace. Zároveň je nepravděpodobné, že by samotná masturbace způsobovala mutace na úrovni DNA, a tedy vznik rakoviny prostaty.
Není orgasmus jako orgasmus
Zmíněné výzkumy navíc přehlížejí skutečnost, že není orgasmus jako orgasmus. V roce 2010 vydal Stuart Brody studii, která se zabývala tím, jak nás ovlivňují různé sexuální aktivity. Tato studie ukázala, že vaginální pohlavní styk s sebou nese celou řadu zdravotních výhod, zatímco ostatní sexuální aktivity – včetně masturbace – pouze minimální nebo žádné. V některých případech mají ostatní sexuální aktivity dokonce negativní vliv.
„Na základě široké škály metod, vzorků a měření jsou výsledky výzkumu překvapivě konzistentní v tom, že ukazují, že jedna sexuální aktivita (vaginální pohlavní styk s následnou orgasmickou reakcí) je spojována a v některých případech dokonce způsobuje procesy spojené s lepším psychologickým a fyzickým fungováním. Ostatní sexuální chování (včetně použití kondomu při vaginálním pohlavním styku) nejsou spojené s lepším fungováním, a v některých případech (například u masturbace nebo análního sexu) jsou spojované s horším psychologickým a fyzickým fungováním.“ (Brody, 2010)
Tato studie například ukazuje, že vaginální pohlavní styk má pozitivní psychologické dopady na člověka, kdežto časté masturbování může způsobovat deprese. Lidé, kteří nemasturbují, jsou také více spokojeni se svým mentálním zdravím a s kvalitou intimních vztahů. Po fyzické stránce se rozdíl ukazuje například i na tom, že složení semene se liší podle toho, zda k ejakulaci dojde při pohlavním styku, nebo při masturbaci – přičemž při pohlavním styku je kvalitnější.
Závěr: Mýtus vyvrácen
Argument, že masturbace snižuje riziko rakoviny prostaty, stojí na velmi vratkých základech. Vědecké výzkumy si v této otázce vzájemně protiřečí a žádná jednoznačná souvislost se dosud neprokázala – a pravděpodobně ani neprokáže. Rakovinová onemocnění mají zpravidla více příčin, a izolovat vliv masturbace je metodologicky velmi obtížné.
