Porno a sexuální deviace: Rozhovor MUDr. Vrzáčkovou

Home / Blog / Porno a sexuální deviace: Rozhovor MUDr. Vrzáčkovou

Jedním z častých argumentů zastánců pornografie je, že porno je pro společnost prospěšné. Někteří sexuální devianti se jednoduše uspokojí u porna a pak už nemají tendence někomu ubližovat v reálném životě. Jenže je tomu opravdu tak?

Některé známé studie (Kendall, 2006D’Amato, 2006Davies, 1996) opravdu ukazují, že s nástupem pornografie klesl počet znásilnění. Nicméně je otázkou, jestli to nebylo spíše kvůli lepší informovanosti a prevenci (Matt Fradd: The Porn Myth, str. 108). Často se setkáváme s připomínkou, že korelace neimplikuje kauzalitu. Možná tedy i v tomto případě platí, že lepší dostupnost pornografie nemá za následek pokles znásilnění.

MUDr. Petra Vrzáčková, Ph.D., FECSM

  • Lékařský titul (MUDr.) získala na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze (2007).
  • Titul FECSM (Fellow of the European Comittee of Sexual Medicine) získala po studiu v Oxfordu, Lyonu a Portu, když složila mezinárodní zkoušku z oboru sexuální medicína (2012).
  • Postgraduální studium (Ph.D.) v oblasti gynekologie dokončila v roce 2017.
  • Je členkou České a Evropské společnosti pro sexuální medicínu.
  • Od roku 2007 pracuje jako gynekoložka na Gynekologicko-porodnické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze „u Apolináře“.
  • Od roku 2013 také pracuje na TH klinice v oboru sexuologie a psychoterapie.

Existují totiž také studie, které právě ukazují na spojitost mezi pornografií a znásilněním nebo zneužíváním dětí (Shaik & Rajkumar, 2015Malamuth, Addison & Koss, 2000Cline, 2009). V souvislosti s pornografií se mnohdy mluví o eskalaci chování jedince (Wéry & Billieux, 2016). Když se porno vymkne kontrole, začne člověk vyhledávat tvrdší obsah. Po nějaké době mu to přestane stačit a začne vyhledávat to, co zná z porna, v reálném světě (jako na příklad u Teda Bundyho). Nehledě na to, že dětská pornografie se také neustále rozšiřuje (CBC, 2017).

Jaký je tedy vztah mezi sledováním porna a sexuální deviací? Jedná se opravdu o prevenci násilných činů, nebo naopak může k násilným činům vést?

Tyto a další otázky jsme položili MUDr. Petře Vrzáčkové,* se kterou jsme již vedli rozhovor na téma „Porno jako terapie“.

*Finální podobu článku jsme před jeho publikací zaslali MUDr. Vrzáčkové k odsouhlasení.


Pornografie a pedofilie

V otázce vztahu mezi pornem a sexuálními deviacemi bychom pravděpodobně mohli mluvit o spoustě oblastí. Bude ale asi nejlepší, když se přidržíme otázky znásilnění, zneužívání dětí a násilí obecně.

V říjnu 2018 jsme dělali rozhovor s Mgr. Lucií Krejčovou, v němž vyjádřila svůj názor, že „pro některé jedince může být [pornografie] dominujícím aspektem jejich sexuality, a to zejména pro ty jedince, kteří by se uskutečněním svých sexuálních preferencí či fantazií v reálném světě mohli dopustit nějakého trestného činu či mravnímu otřesu. V takovémto případě zase můžeme mluvit o jeho pozitivním vlivu.

Myslíte si, že je v tomto opravdu možné mluvit o pozitivním vlivu pornografie?

Osobně si myslím, že pokud máte určitou sexuální preferenci, kterou společnost odsuzuje, pak je jistě bezpečnější používat pornografii, než se snažit získat si pro své vzrušení a uspokojení někoho reálného. To však samozřejmě neznamená, že bych souhlasila s tvorbou a šířením brutální dětské pornografie apod.

Nicméně většině pedofilů (jsme-li konkrétní) stačí bohatě akty hezkých dětí, kterých má většina rodičů doma ve svých PC a albech desítky.

Určitě se shodneme na tom, že šíření dětské pornografie je v principu špatné a ilegální (v ČR viz trestní zákon č. 140/1961 Sb., § 205). Přesto průmysl s dětskou pornografií neustále roste. Princip je v celku jednoduchý: Pokud se zvyšuje poptávka, zvyšuje se i nabídka.

Pomineme-li tedy rodinná alba, která jsou navíc často dostupná na Facebooku či jiných sociálních sítích, myslíte si, že porno v tomto případě představuje pouze náhražku, která neřeší skutečný problém?

Jsem zastáncem ilegality tvorby a šíření brutální dětské pornografie. Za hlavní součást léčby pedofilních pacientů považuji kvalitní, dlouhodobou psychoterapii, která je navíc i zacílená na zachycení stavů, kdy by se z masturbačních fantazií (bez nebo s použitím pornografie) měla stát realita s vyhledáváním reálných, skutečných dětských objektů, které by měly sloužit k sexuálnímu vzrušení a uspokojení.

Když mluvíme o pedofilii, měli bychom pro upřesnění dodat, že ne každý pedofil zneužívá děti, a ne každý, kdo zneužívá děti, je pedofil (viz rozhovor s prof. Davidem Finkelhorem. Broadly, 2016). Nicméně někteří pedofilové opravdu používají dětskou pornografii, aby uspokojili svou touhu.

Mirjam Heine ve své přednášce pro TEDx na univerzitě ve Würzburgu obhajovala názor, že pedofilie je „přirozená sexuální orientace“. Ačkoliv se všemi jejími názory nesouhlasíme, zmínila jeden důležitý bod: Pedofilové se často za strach před odsouzením skrývají, a tedy si ani neřeknou o pomoc. (Zde například vnímáme, že si Heine protiřečí. Pokud je pedofilie normální sexuální orientace, proč by si pedofilové měli říkat o pomoc?)

Ačkoliv se tím neřeší obecný problém dětské pornografie či zneužívání dětí, myslíte si, že by bylo dobré pedofilům nabízet pomocnou ruku, aniž by se museli být odsouzení, a aniž by tato pomoc zahrnovala dětskou pornografii? Jak by tato pomoc mohla vypadat? A existuje již v ČR někdo, kdo by se tímto tématem zabýval?

Myslím, že by se mělo více otevřeně mluvit o možnostech psychoterapie v rámci sexuologické péče, kde jsou pacienti chráněni lékařským tajemstvím a dostanou dost času a prostoru. Problém je, že takových míst a příležitostí je v naší zemi zoufale málo.


Pornografie a sexuální zneužití

Přesuňme se nyní k otázce sexuálního napadení a znásilnění. Rozhodně nechceme tvrdit, že se každý, kdo se dívá na porno, jednou stane sexuálním predátorem. Profesorka Gail Dines například zmiňuje, že sledování porna nutně nevede muže k tomu, aby se z nich stali násilníci, ale „porno dává svým konzumentům svolení, aby se ženami zacházeli tak, jak se s nimi zachází v pornu“ (Julie Bindel: The Truth about the Porn Industy, The Guardian, 2010).

V úvodu jsme mluvili o eskalaci chování jedince (Wéry & Billieux, 2016). Pokud se tedy sledování porna vymkne člověku z rukou a stane se závislým, nemůže ho to potenciálně vést k násilnému chování v reálném životě?

Pokud se jedná o člověka s narušenou osobností, psychopata, alkoholika či jinak postiženého člověka, pak stačí divoká fantazie, rozhovor s kamarádem u piva nebo u jointu, stejně tak ho může odbrzdit brutální video se sexuální tématikou – což vídáme v řadě filmů, které nelze označovat za pornografické.

Není zde řeč o lidech s narušenou osobností (tedy pokud nemáte na mysli, že každý z nás je tak trochu narušený). Existují příběhy lidí, kteří tyto sklony neměli, ale díky nadměrnému sledování porna si vybudovali nejenom závislost, ale třeba i touhu po BDSM praktikách.

Myslíte si tedy osobně, že porno spíše funguje jako prevence, nebo spouštěč násilného jednání?

Osobně si nemyslím ani jedno, ale každý si v čemkoli může najít to své. Já pornografii považuji za nástroj inspirace, kreativity, rozšiřování sexuálních fantazií. Problém vidím v lidech, kteří točí brutální filmy a videa s agresí, ponižováním, utrpením a bolestí, se kterou daný aktér nesouhlasí.

V souvislosti s pornem a násilím se především mluví o násilí na ženách. Ty jsou v pornu téměř vždy vyobrazovány tak, že jsou naprosto podřízeny muži a slouží pro jeho uspokojení. Vzhledem k tomu, že čím dál tím více žen sleduje hardcore porno a že i ženy mohou být na pornu závislé, jaký má na ně tato skutečnost dopad?

Myslím, že většina žen nesleduje hardcore pornografii. A jedná-li se o sadomasochisticky laděné ženy, pak jich bude jistě výrazná menšina. Pokud si pak tato žena vybere partnera podobně laděného a oba budou s praktikami tohoto druhu souhlasit, pak nelze nic vytknout.

Zde se stačí podívat například na statistiky publikované každý rok největším serverem s pornografií, PornHub. Ženy obecně sledují hardcore porno o více jak 100 % častěji než muži, přičemž v roce 2017 to bylo o 107 %. Je sice pravda, že ženy se oproti mužům nedívají na porno tak často, ale toto číslo jasně ukazuje, že o hardcore porno je velký zájem i mezi ženami. Tomuto žebříčku sice stále kraluje lesbické porno nebo orální sex, ale významnou kategorii zde tvoří gangbang, dvojitá penetrace, drsný sex a BDSM. I kdyby se nejednalo o většinu žen, které porno sledují, je to pořád významné procento.

V našem předchozím rozhovoru jste zmínila, že vy osobně jste se nesetkala s ženami, které by byly na pornu závislé. Bohužel v ČR se o závislosti na pornu stále moc nemluví, takže lidé o tom nemají moc povědomí. Navíc nám připadá, že zde pořád panuje jakési stigma, které v západním světě už moc neplatí, že porno je pořád mužská záležitost. Nemůže to být důvod, proč ženy tolik nevyhledávají pomoc? A nemyslíte si, že by bylo potřeba zapracovat také na rozšiřování povědomí o potenciálním nebezpečí nejen mezi muži, ale také mezi ženami?

Musím říct, že jsem se nesetkala se ženami závislými na pornografii ani ve své praxi, ani u svých kolegů, ani na světových sympóziích. Pokud se tato situace změní, pak samozřejmě bude čas se této problematice věnovat.


Shrnutí a závěr

S paní doktorkou Vrzáčkovou se určitě shodneme na tom, že tvorba a šíření dětské pornografie je ilegální, takže jsme rozhodně proti. V případě zneužívání dětí (ne nutně ze strany pedofilů) porno rozhodně nepředstavuje řešení problému. V rámci projektu NePornu.cz jsme zároveň toho názoru, že i kdyby porno dočasně zabránilo někomu ve zneužívání dětí, může časem jeho chování eskalovat, takže nakonec zneužije dítě v reálném životě. Zároveň tím podporuje poptávku po dětské pornografii, kde automaticky dochází ke zneužívání dětí, a tím v podstatě podporuje i samotné zneužívání.

V otázce toho, zda pornografie může vést k násilnému chování, se již tolik neshodneme. Paní doktorka například považuje pornografii „za nástroj inspirace, kreativity, rozšiřování sexuálních fantazií.“ Z našeho předchozího rozhovoru usuzujeme, že má na mysli především porno z kategorie softcore či ženské pornografie. Problém je, že většina uživatelů sleduje spíše hardcore porno, které spíše podporuje násilné chování. Na základě výzkumů (Wéry & Billieux, 2016) pak docházíme k závěru, že časem může sledování pornografie (obecně) eskalovat do násilného chování.

Co se dopadu hardcore pornografie na ženy, které ji v poslední době sledují čím dál tím častěji, nemohla nám paní doktorka Vrzáčková nabídnout bližší informace, protože se ve své praxi nesetkala s ženami, které by byly na pornu závislé. Nicméně možnost vzniku závislosti na pornu u žen nepopírá.

To nás vede k otázce, jestli tento stav není jednoduše způsobený tím, že v České republice se moc o závislosti na pornu nemluví. A když už se o tom mluví, je to stále do velké míry prezentováno jako mužský problém. Podle zahraničních průzkumů se závislost mezi ženami procentuálně vyskytuje méně častěji než u mužů, ovšem lze předpokládat, že i toto číslo bude do budoucna stoupat. Proto si myslíme, že by bylo zapotřebí již nyní rozšiřovat povědomí o nebezpečí závislosti na pornu nejen mezi muži, ale také mezi ženami.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *