Před třemi lety jsme vám přinesli příběh mladé ženy, jejíž život ovlivnilo předčasné setkání s pornografií. Dnes se Táňa ke svému vyprávění opět vrací. A jako první z našich autorů otevřeně popisuje, jak vnímá svou zkušenost s odstupem času.
Před třemi lety jsem sdílela svůj příběh o tom, jak pornografie a toxický vztah v dospívání ovlivnily můj život. Teď, s odstupem času, s novými zkušenostmi, informacemi a pohledem na svět se ke svému příběhu vracím. Chci doplnit, co se od té doby událo a změnilo, a také to, jak tento příběh vnímám ze svého dnešního pohledu.
Z pornografie jsem se „učila“ sex
Bylo mi jedenáct let, když jsem poprvé narazila na pornografii. Tehdy jsem netušila, jak tento moment ovlivní můj pohled na sebe samu a na vztahy mezi muži a ženami.
Byla jsem u kamarádky doma, když přišla s tím, že mi musí ukázat něco, co našla na internetu. Ukázala mi pornovideo – bylo to vlastně hodně soft porno, myslím, že tam ani nedošlo k sexu a byla tam jen nahota. V tu chvíli mi to přišlo spíše zvláštní a divné. Neměla jsem tehdy ani tušení, jak sex vlastně funguje. O jeho existenci jsem věděla převážně z bravíčka a z neurčitých náznaků mých rodičů. Nicméně jméno těch webových stránek se mi vrylo do paměti. A o měsíc později jsem si je ze zvědavosti vyhledala sama.
Po čem muži touží?
V následujících měsících jsem se na pornostránky přiležitostně vracela. Ne kvůli vzrušení nebo masturbaci – většinu videí jsem jen překlikávala. Co mě fascinovalo, byly ty dívky. Pozorovala jsem jejich chování, vzhled, a hlavně jsem vnímala, že po nich všichni ti muži touží a že mají jejich absolutní pozornost.
Ve dvanácti letech jsem začala snít o tom, že mnou bude také někdo stejně fascinovaný a bude mě považovat za stejně neodolatelně přitažlivou a žádoucí, jako jsem to viděla u hereček v pornovideích.
S pubertou přišla také touha po změně mého vzhledu. Ve třinácti jsem zhubla, nechala si narůst dlouhé vlasy, objevila kouzlo řasenek, push-up podprsenek a obepínavého oblečení. Netrvalo dlouho a přitáhla jsem pozornost a validaci ze strany mužského pohlaví. Zvlášť jednoho konkrétního, který byl skoro o čtyři roky starší. Byl to můj první skutečný vztah – mně bylo čtrnáct, jemu sedmnáct.
Ve spirále manipulace
Zamilovala jsem se do něj až po uši. Byla jsem ochotná udělat cokoliv, aby se mnou byl můj přítel spokojený, i když jeho požadavky byly čím dál náročnější.
Postupně se prostřednictvím jeho „doporučení” měnil můj styl oblékání, chování, mé záliby a i velká část mé osobnosti.
V patnácti letech jsem už za sebou měla první sexuální zkušenosti. A k pornu nebo erotickým povídkám jsem se pravidelně vracela – ne pro vzrušení, ale pro „návod” a inspiraci. Chtěla jsem být v sexu „dokonalá“ jako pornoherečky, a tak jsem kopírovala jejich chování. Tím se moje rané sexuální zkušenosti postupně zcela odklonily od přirozenosti. Prostě jsem jen hrála divadlo. Vzdychala jsem tak, aby to dobře znělo, pohybovala jsem se tak, aby to dobře vypadalo, a dělala jsem to, co po mě přítel chtěl. Vlastní přirozenosti v tom bylo opravdu pramálo.
Přítel měl sklony k BDSM a já, ovlivněná pornografií a erotickými povídkami o dominantních mužích a submisivních ženách, jsem přijala roli přítelkyně, která musí splnit každé přání. Princip příkazu a trestu ale postupně pronikal ze sexuálního života do toho každodenního a začal se vztahovat na každou oblast mé existence.
Nejprve byly pravidla a tresty sepsány v excelové tabulce, časem ale stále více a více závisely jen na přítelově úsudku. Dokud jsem „skákala, jak on pískal”, bylo vše v pořádku. Pokud jsem ovšem něco „pokazila”, následoval fyzický trest.
A tak jsem se v čerstvých šestnácti letech dostala z role submisivní milenky do role oběti domácího násilí.
Situace vygradovala, když mě přítel přesvědčil k útěku z domova. Vadilo mu, že u něj nemůžu přespávat, kdykoli se mu zachce. Nakonec musela zasáhnout sociálka i škola. Jen díky neúnavné podpoře mých rodičů jsem nakonec dokázala z tohoto toxického vztahu odejít.
Zpátky na začátek
Několik měsíců po rozchodu se u mě objevila posttraumatická stresová porucha. Bylo to, jako kdyby se najednou spojily nějaké drátky v mozku, které byly do té doby rozpojené, a já si plně uvědomila, co se předchozí dva roky v mém životě dělo. Poprvé jsem pochopila, že jsem byla v toxickém vztahu s člověkem, který mě bil a sexuálně využíval, kdykoliv se mu zrovna zachtělo. A ještě se mu podařilo mě přesvědčit, že to je všechno moje vina.
S psychickými potížemi jsem se vypořádávala několik let. Po zhruba čtyřech letech jsem měla dojem, že už mám vše téměř vyřešeno a jsem v pohodě. Nicméně opak byl pravdou a já jsem postupně začínala odkrývat, co všechno ještě vyřešeno nemám.
Když mozek utíká od sexu
Od dvanácti let jsem vnímala sex jako něco, co musím dávat výměnou za lásku. A ačkoliv jsem se snažila tuhle perspektivu změnit, pořád jsem si částečně myslela, že je to něco, co ve vztahu musím, abych byla správná partnerka. I navzdory tomu jsem ale byla naivně přesvědčená, že můj vztah k sexu moje předchozí zkušenosti nijak nepoznamenaly. Považovala jsem se za člověka, který má sex rád a nemá s ním žádný problém.
Kolem mého 22. roku, tedy zhruba pět let po rozchodu s ex-přítelem, jsem si však začala všímat, jak je pro mě obtížné se během sexu soustředit a jak mi myšlenky létají všude možně, jen ne k přítomnému okamžiku. Nebylo to pro mě nic nového. Moje myšlenky během sexu vždy bloudily, jen jsem si myslela, že je to normální. Poprvé v životě jsem jim ale začala věnovat pozornost a začala jsem si všímat toho, co vlastně můj mozek během sexu dělá. Musím říct, že jsem se nestačila divit.
Postupně jsem pochopila, že za rozlítanými myšlenkami je něco více, než jen roztržitost a potíže se soustředěním. To navíc byla jednoduše disociace – odpojení od dané situace. Můj mozek si vlivem všech zkušeností z prvního vztahu vytvořil představu o sexu jako o něčem, kde se neříká „ne”. Protože věci, které se v prvním vztahu děly, nebyly často vůbec příjemné, mozek se naučil od aktuální reality během sexu odpojit. Moje tělo sice leželo v posteli, ale vědomí si poletovalo někde jinde. Bylo to jednodušší, než snášet bolest a ponížení, které jsem při sexu v prvním vztahu prožívala.
Jenže co s tím? Nyní jsem žila v krásném manželství a nechtěla jsem se do konce života při sexu disociovat. A tak jsem se během sexu začala snažit být co nejvíce v realitě. A bylo pro mě hodně překvapivé, co jsem v realitě objevila.
Cesta k vědomému sexu
Být „připojená” k sexu pro mě bylo naprosto nové. Všechno bylo najednou desetkrát intenzivnější. To bylo na jednu stranu pozitivní, ale na druhou stranu někdy až příliš zahlcující. Na úplném začátku pro mě byla většina věcí tak intenzivních, že jsem během sexu pociťovala paniku nebo se rozbrečela. A ze strachu, že se panika objeví znovu, jsem měla i období, kdy jsem se sexu vyhýbala.
Odmítala jsem si ale nechat vzít radost a potěšení z něčeho tak krásného, jako je sex, a tak jsem se i navzdory obavám znovu a znovu pouštěla do objevování tohoto neprobádaného území „vědomého sexu”. Musela jsem se znovu učit, kde jsou moje hranice. Zjistila jsem, že spousta věcí, o kterých jsem si myslela, že se mi líbí, vlastně nemám vůbec ráda. Naopak jsem objevila hromadu nových věcí, které mi jsou příjemné a které jsem do té doby vůbec neznala.
Byla to cesta, která trvala skoro dva roky. Pláč nebo panika při sexu však byly stále méně časté, a naopak příjemné pocity a chuť k sexu byly větší a častější.
Z mého aktuálního pohledu to období vnímám jako další epizodu překonávání mého traumatu z prvního vztahu. A byť to bylo náročné, jsem ráda, že jsem toto období absolvovala, protože sex bez nánosu traumatu a absurdit z porna je mnohem, mnohem lepší.
Má cesta k Ne
Ačkoliv jsem nikdy nebyla na pornografii závislá, její vliv na mé pojetí sebe sama, partnerských vztahů a sexu byl zničující. Proto dnes říkám své „Ne“ pornografii, zvláště proto, že vím, jaké dopady může mít na mladého člověka.
Nechci, aby si někdo další musel projít tím, čím jsem prošla já. Každý si zaslouží poznat skutečnou lásku, respekt a zdravou sexualitu – bez zkreslených představ z porna a toxických vzorců chování.
