Ahoj,
je mi 28 a rád bych se s tebou podělil o kus svého života a o to, jak porno ovlivnilo a nadále ovlivňuje mou psychiku a mé vnímání žen a okolí.
Začátky
Vše začalo v útlém věku (+-12 let?). Nejprve jsem doma nalezl první pánský časopis, a pak i nějaké kalendáře. Počáteční vzrušení bylo obrovské, jak kdybych odhalil celoživotní poklad nebo štěstí. Příchod PC do domu všemu dal rázný spád. Od obrázků jsem se dostal do všemožných kategorií. Většinou mi stačilo proklikávat fotky a problikávat videa, ale i tak se mnohdy jednalo o několika hodinové seance.
Z pokladu se postupně začala stávat Pandořina skříňka. Vzal jsem si do hlavy, že abych našel ženy, které vidím před sebou na monitoru, musím taky pořádně vypadat. Asi jako ti pánové samci na monitoru, a tak jsem několik let jsem dost cvičil. A přinášelo to ovoce. Nicméně už v té době jsem byl natolik přeprogramovaný na nereálné ženy, že najít si holku, která by mi vyhovovala a na které bych něco špatného neviděl, bylo nemožné. Tamta měla takové vlasy, ta velký zadek a boky, jiná zase malá prsa… to byl řetězec myšlení, který mi vyskočil pokaždé, když se nějaká holka dostala do mého zorného pole. Netušil jsem, jakou má ta dívka barvu očí nebo úsměv. Každá slečna pro mě představovala jen objekt bez citů, bez emocí, bez starostí nebo radostí.
I tak jsem byl schopen relativně normálně žít. Pracovně se mi dařilo, ale sociálně to bylo trošku slabší. Raději jsem víkendy trávil doma u počítačových her a pornografie. Přesto jsem měl za sebou několik románků i vážných vztahů.
Můj vztah v troskách
Poslední vážný vztah, druhý v mém životě, trval téměř 3 roky. Nyní je tomu už rok, co jsme se rozešli. Byla to normální, fajn a velmi inteligentní holka s velmi dobrou postavou. Vše bylo super a já se s ní už viděl ve stáří. Bohužel ve mě bylo porno natolik zakořeněné, že po čase jsem si jí přestal vážit. To, co jsem měl, už mi nebylo dost dobré. Někdy jsem ani neměl chuť na sex s ní, když jsem věděl, že doma na monitoru můžu mít stovky „lepších“. Přesto jsme spolu sexuálně pravidelně fungovali. Já jsem po čase začal být strašný sobec a myslel jsem jen na sebe. Například jsem krátil předehru, aby se už dostalo na mě. Z našeho sexu se vytratila romantika a intimita, jakou by si každý vztah zasloužil.
Porno mnou bylo natolik prolezlé, že jsem ho nedokázal odříznout, ačkoli jsem byl opět v normálním sexuálním vztahu. Přítelkyně věděla, že na porno koukám, a samozřejmě s tím nesouhlasila. Jenže když došlo na to, abych s tím přestal, byl jsem jako malý spratek, co si za žádnou cenu nenechá vzít svou oblíbenou hračku. „Vždyť přece každý chlap se kouká a kdo říká, že ne, tak jen kecá.“ Skončilo to tak, že jsem měl pletky s jinými „lepšími“. Psal jsem si a posílal prasárny po sociálních sítích. Dostal jsem pornografii na vyšší úroveň tím, že jsem se zaplétal s reálnými ženami. Potom vždy už jen stačilo smazat konverzaci, vymazat historii, a jako by se nic nestalo.
V tu dobu jsem si ani neuvědomoval, že by mohlo jít o nevěru. Mozek jsem měl tak vymytý, že jsem to bral stejně jako porno: Prostě zvířecí uspokojení. Pak to jen zavřu a nic se neděje. Nikdy jsem nebyl ani natolik chlap, abych se jí přiznal. Přiznával jsem se jí 3/4 roku k tomu, co jsem udělal, ale nikdy jsem nedokázal být naplno upřímný. Pak mi vlezla na účet a viděla, jak se snažím vše zabetonovat.
A tak jsem jí ztratil jednu z nejúžasnějších osob mého života. Bohužel to si člověk uvědomí až ve chvíli, kdy ji ztratí. Jenže i přesto jsem byl po pár dnech schopen se znovu vrátit k pornu. Vždyť mi vždy bylo společníkem a uklidněním v těžkých dobách. Tehdy jsem si uvědomil: „Co je to sakra s tebou?! Co je to s tebou? Měl jsi super holku a hledáš něco jiného jinde?! Teď sis podělal asi nejlepší vztah, co tě mohl potkat, a už tě to zase volá k monitoru?!!“
Cesta ven
Tak jsem začal hledat, až jsem došel jsem na web ZivotNaPornu.cz. Ucítil jsem strašnou úlevu, když jsem uviděl, že nejsem sám, kdo má tyhle problémy, ne-li horší. Zjistil jsem, že existuje cesta ven a že nejsem „vadný kus z výroby“. Založil jsem si svůj deník a začal svou cestu odvykání. Cesta to byla a je trnitá. Teprve ve chvíli, kdy člověk začne s abstinencí, si uvědomí, jak moc je to v něm zakořeněné. Na první pohled bych vám asi připadal jako pohledný chlap atletické postavy. Jenže uvnitř jsem byl puberťák, co nemá svou sexualitu pod kontrolou.
Jak vidíte, pornografie u mě nezpůsobila problémy s erekcí nebo orgasmem, ale pokřivila můj pohled na ženy, takže mi ani moje partnerka po pouhých pár letech nebyla dost dobrá, jelikož se nemohla rovnat záplavě těch, které lze nalézt v pornografii. Žen jsem si přestal vážit jako bytostí a staly se z nich jen objekty mé sexuální touhy.
Po několika neúspěšných pokusech se mi podařilo vydržet téměř 120 dní bez pornografie, masturbace a orgasmu. I tak jsem ovšem znovu klopýtl. I přes množství neúspěchů vím jedno jistě:
Nikdy to nevzdám, protože v takovém světě už žít. Nechci! A ženy si nezaslouží, aby se na ně někdo takhle díval.
Díky za přečtení
Zipp
Zippův deník si můžete přečíst ve fóru na webu ZivotNaPornu.cz
Zápasili jste také se závislostí na pornu? Podělte se s druhými o svůj příběh a napište nám.
