Můj příběh závislosti na pornu začíná v době, kdy jsem ještě žádné porno ani nesledoval. Bylo mi asi tak 11 let. Měl jsem tehdy v oblibě (jen zdánlivě) bezpečná videa na YouTube, která mě vzrušovala. Vlastně v nich nebyla ani žádná nahota, jen na první pohled neškodné svazování, ubližování a podobně. Celá věc ale měla jeden háček – od začátku jsem vyhledával videa s muži, nikoli se ženami.
V té době jsem nevěděl, že existuje něco jako pornostránky. Spolužák jednou v hodině informatiky zadal do prohlížeče dalšího spolužáka, který se zrovna nedíval, slovo „PornHub“. Toho druhého spolužáka to tehdy velmi rozčílilo, ale já nevěděl proč. Neměl jsem ani zdání, co to slovo znamená. Bohužel jsem to měl už brzy zjistit.
Původně nevinná hesla, která jsem do té doby zadával na YouTube, jsem totiž začal zadávat do prohlížeče. Nejdříve mě fascinovaly (zatím stále plně neodhalené) fotky mužů na Pinterestu nebo Google obrázcích. Brzy jsem přišel na to, že obrázky nejsou vše a mé vyhledávání mě dopravilo až k videím skutečného a nijak nezastíraného porna.
Sledoval jsem porno nekontrolovaně
Za chvíli jsem měl internet dokonale prozkoumaný. Věděl jsem přesně, jak pojmenovat přesně to, co jsem chtěl vidět, a kde najít to své oblíbené video. Měl jsem v hlavě seznam stránek, na které bych se měl zaměřit. Zároveň jsem od prvních okamžiků tíhl k extrémům, jež se postupně stupňovaly. Nebyl pro mě natolik důležitý samotný sexuální styk, ale spíš ty brutální věci a šílené praktiky kolem toho. Nesmírně mě to pohltilo. Dokonce natolik, že jsem některé specifické věci z porna začal doma provádět sám na sobě. Celý týden jsem se těšil na ten jeden den, kdy odpoledne nebude z rodiny nikdo doma a já to budu moct všechno zkouknout a ještě s využitím domácích pomůcek všelijaké praktiky vyzkoušet. I nadále to bylo čistě gay porno.
Nenávist a láska zároveň
I když jsem se díval na gay porno, homosexuály jsem nesnášel. Byl jsem tak vychovaný – odmala jsem doma neslyšel nic jiného než že je to banda idiotů, kteří chtějí prosazovat svá práva, a že by si všichni zasloužili vypráskat. Tyto názory a myšlenky jsem automaticky přebíral a i ve škole, kde se o tom bavili mí spolužáci, jsem se proti gayům a jejich právům stavěl. Připadalo mi to tak v pořádku. Ve skutečnosti jsem ale každý den večer po tmě sám gay porno sledoval a k tomu mě i nesmírně vzrušovalo. V té době jsem si ale absolutně nedokázal připustit myšlenku, že bych snad sám měl být gay. Teď zpětně tomu nerozumím, asi šlo o nějaký můj vnitřní blok.
Moje závislost přitom naprosto překračovala meze. Sledoval jsem videa každý den, někdy i hodinu až dvě, a to i přesto, že jsem mohl být kdykoli přistižen. Dodnes si vybavuji nechutný moment, kdy jsem byl v jedné místnosti se svou tetou. Jejímu odhalení, že zrovna sleduji porno, bránila jen skříň mezi námi.
Nemohl jsem bez něj být ani na chvíli. Když jsem se na něj zrovna nedíval, snažil jsem se na něj aspoň myslet, vybavovat si scény a představovat si sám sebe v různých situacích, které jsem v jednotlivých videích viděl. Jednou ráno jsem si zase vybavoval scénu z porna a u toho jsem masturboval. Kolem ale zrovna prošel strýc a viděl mě. Jen se tomu tehdy zasmál, ale já se cítil děsně mizerně. Nikdy o tom nevykládal nikomu z rodiny, ale stejně je to věc, na kterou dodnes nedokážu zapomenout.
Musím se vyzpovídat
Byl jsem vychováván v křesťanském prostředí. Nevím jistě, kdy, kde a jak k tomu došlo, ale jednoho dne jsem zkrátka objevil, že pornografie je špatná. Možná mě to nejdříve napadlo samotného, patrně to souviselo s mým postupným lepším vnímáním vlastního svědomí. Určitě mi to ale tehdy potvrdil internet, kde jsem si přečetl jeden článek. Zjistil jsem, že je pornografie hřích. Protože jsem vyrůstal v katolické církvi, součástí mého života je i zpověď, tedy lítost nad svými hříchy vyslovená před knězem, před nímž vyznávám, čím jsem se provinil. Pornografii jsem se ale bál přiznat. Zároveň jsem věděl, že bych ji přiznat měl, protože jinak má zpověď není úplná. Začal jsem proto objíždět kněze po širokém okolí. Bál jsem se vyznat svůj problém s pornografií našemu knězi, ale zároveň jsem ho vyznat chtěl. Každého kněze, jehož jsem navštívil a vyzpovídal se u něj, jsem už nechtěl potkat znovu, a tak jsem navštěvoval nové a nové. Za malý moment mi ale kněží začali docházet. Nebyl pomalu nikdo, u koho bych se ještě nezpovídal a ke komu bych mohl sám zajet.
A tak to šlo dál a dál. S postupným dospíváním jsem si začal také uvědomovat, že sledování gay porna asi není úplně normální pro ostatní kluky. Že možná ani není tak docela běžné dívat se na ulici jen na muže a při komentování vzhledu holek mými spolužáky nechápat, o čem mluví a co se jim na těch holkách tak líbí, když jsou přece přitažliví kluci. Začal jsem to svádět na porno: “Dívám se na gay porno, tím to je. Kdybych se na porno nedíval, kluci se mi přestanou líbit. Je to dočasná záležitost v dospívání.” Až na to, že ta záležitost trvala v té době už několik let a neměnila se.
Mám problém
Porno jsem čím dál víc začal vnímat jako problém a rozhodl jsem se s ním skončit. Čím dál patrnější u mě po sledování porna byla otrávenost, znuděnost, ospalost, vztek a nepříjemný přístup ke druhým. Ubližoval jsem lidem okolo sebe tím, jak jsem byl neustále protivný. Až jsem se nakonec začal protivit a hnusit sám sobě. Jednoduše jsem si řekl: odteď už žádné porno ani masturbace. Vydržel jsem třeba i 14 dní nebo 3 týdny, ale nakonec jsem stejně zase podlehl. Začalo mě to neustálé otročení mé závislosti štvát. Cítil jsem, že na to nemám a že se porna bohužel nikdy nezbavím.
Pak přišla distanční výuka. To jsem si začal teprve užívat! Několik hodin denně doma a sám v uzavřené místnosti – ideálnější podmínky pro sledování porna snad ani nemohly nastat. Vše, co jsem dosud věděl, vše, co jsem měl nahledané po celém internetu, to všechno jsem mohl konečně naplno a beze strachu sledovat. Spolu s tím jsem ale začal být čím dál nepříjemnější a nabroušenější a čím dál víc jsem se za to nenáviděl. Taky jsem usilovněji uvažoval nad svou orientací. Zkusil jsem se podívat na heterosexuální porno, ale bylo mi z toho na blití. Bylo to nechutné, zkrátka hnusné. Gay porno bylo naopak nesmírně uspokojující.
Začal jsem na internetu zkoumat, jaký je vztah křesťanství a homosexuality. Vyslechl jsem zajímavé příběhy a podcasty. Byl jsem si čím dál jistější, až jsem si jednoho dne, asi o rok později, poprvé byl ochoten přiznat: dost možná jsi homosexuál, to, co děláš a co se ti líbí, se zdá být vrozené a neměnné. Připrav se i na tuto možnost.
Takhle to dál nejde
V čím dál větším zoufalství z mé stupňující se závislosti jsem jednoho dne napsal NePornu, na jejichž stránky jsem před nějakou dobou narazil a měl jsem je už docela načtené. Poprosil jsem o svého vlastního e-kouče. S tím jsem začal pracovat na zbavení se své závislosti.
Šlo to ztuha. Neustále znovu a znovu jsem padal a začal jsem si myslet, že to opravdu nikdy ve svém životě nedokážu. Myslel jsem si, že je porno tak velkou součástí mě, že není v mých silách se od něj odpoutat. Jednou jsem se dostal do bodu, kdy byla série relapsů až neskutečně vysoká. Vlastně jsem nějakou dobu nedělal nic jiného, než že jsem se uspokojoval u porna. Dostal jsem se na dno.
V té době jsem si už byl docela jistý, že jsem homosexuál. Každodenní potkávání hezkých mužů a moje reakce na ně vypovídaly o všem.
Usilovně jsem se modlil k Bohu a prosil o pomoc. Nabral jsem druhý dech. Věděl jsem, že už znovu nechci vidět porno. Že už prostě nechci. Nikdy. Byla to paradoxně ta série relapsů, která mě natolik vyčerpala, až mě přivedla k pevnému rozhodnutí s pornem nadobro skončit.
Kromě toho jsem dokázal sdělit svou orientaci svým rodičům, kteří to navzdory mým očekáváním přijali relativně dobře. Přiznání si vlastní homosexuality a sdílení se o tom s rodinou mi hodně pomohlo. Teprve tehdy jsem plně poznal, že porno obvykle není problém sám o sobě. Mým problémem bylo nesmíření se s mojí orientací, to, že jsem to v sobě dusil a že o tom nikdo nevěděl. Za toto prozření a zbavení se své závislosti vděčím právě NePornu. Nebýt mého e-kouče a jeho pomoci, nic z toho bych nejspíš nikdy nezvládl.
Z otroka pornografie zachráncem druhých
Teď už jsem ale svobodný. Překročil jsem hranici 110 dnů bez PMO (Porno Masturbace Orgasmus). Prvních asi 50 dní bylo výrazně depresivních, utápěl jsem se ve smutku a cítil jsem se vyčerpaný. Nikdy bych se nechtěl znovu cítit jako tehdy. I proto nechci s pornem znovu začít. Důvodů je ale mnohem víc – jsem milejší a empatičtější k druhým lidem, nemarním čas zbytečnostmi a dělám, co mě baví a co má zároveň skutečný význam. Aktivněji se zapojuji do práce pro druhé lidi. Snažím se sloužit druhým.
Vzhledem ke svému náboženskému přesvědčení chci i navzdory své homosexuální orientaci zůstat celý život v celibátu a začínám postupně objevovat skryté výhody toho, že jsem gay.
Představuji si, jak budu moci celý život pomáhat druhým lidem, kteří mě potřebují a pro které by tu třeba jinak nikdo nebyl, protože každý bude mít svou vlastní rodinu a na další lidi třeba nebude mít čas. Objevuji možnosti a dary, které s sebou prodělaná závislost na pornu a homosexuální orientace přináší.
Nevěřil jsem, že to někdy dokážu. Připadalo mi to neskutečné a vzdálené. Přesto se dnes cítím skutečně svobodný a nezotročený. Cítím se jako člověk, který není služebníkem svých podivných choutek a svého vlastního chtíče, ale který tu je plně pro druhé, aby jim mohl předávat radost a lásku, které tolik lidí kolem nás zoufale potřebuje. Je právě na nás, abychom ji druhým dokázali dát. Nejdřív ale musíme najít radost a lásku v sobě samých. Bez zbavení se závislosti na pornu to však nepůjde.
Začni svobodný život i Ty – ještě dnes!
