Chci se s vámi podělit o svůj příběh, o němž jsem nevěřil, že bych někdy zveřejnil.
S pornem jsem se poprvé setkal na základní škole, když si ho spolužáci pouštěli na PC v hodinách informatiky (jak je možné, že to učitel neviděl nebo neřešil, dodnes nevím). Tehdy jsem poprvé pocítil, že se mi to líbí.
Vyrůstal jsem v křesťanské rodině, takže jsem byl od mala vychováván, že se na to dívat nemám. A to je asi i důvod, proč jsem se poprvé k pornu dostal až v 15 letech. Teprve tehdy mě přemohla zvědavost, a tak si pamatuji, jak jsem si řekl, že to zkusím jen jednou. No, výsledek si asi dokážete domyslet.
Stal jsem se na pornu těžce závislým. Začal jsem ho sledovat denně, někdy obden, ale někdy i několikrát za den. Postupně jsem začal otupovat a vyhledávat stále tvrdší materiál. Ztrácel jsem úctu sám k sobě, a dokonce jsem začal být paranoidní z toho, že by mě někdo mohl přistihnout a odhalit. Neustále jsem se obával, že to na mě někdo někde vytáhne a že to použije proti mně.
Toužil jsem být normální kluk se zdravou sexualitou. Jenže jsem skončil ve spárech té pornografické zrůdy a nevěděl jsem, jak z toho ven. Byl jsem přesvědčen, že to je věčné prokletí, které nikdy neskončí, a že už nikdy nebudu normální. Zkusil jsem všechny možné rady, jako si o tom s někým promluvit nebo dát PC z místnosti. Ale vše fungovalo tak maximálně 3 týdny – někdy ani to ne.
Hackeři nebo zásah shůry
Poněvadž jsem chodil s rodiči do církve, slyšel jsem mnohokrát, že Bůh mě z toho může vysvobodit. Chtěl jsem v to věřit, ale prakticky jsem netušil, jak se to dělá. Nikde se prakticky nemluvilo o tom, co s tím. Požádal jsem sice několik lidí, aby se za mě modlili, a čekal jsem, že to nějak nadpřirozeně odejde. Jenže nikdy nic neodešlo!
Až jednoho večera, na který nikdy nezapomenu, jsem padl na kolena a modlil se: „Musíš mě zastavit Ježíši! Já s tím dobrovolně nikdy neskončím! Musíš mě donutit přestat! Musíš to udělat nějak tvrdě! Žádám tě o tvrdý vstup do mého života, hlavně mě z toho dostaň!”
Nato uběhlo 14 dní. Zrovna jsem sledoval nějaký film, když mě najednou volala máma ke svému počítači, že jí přišel divný email. Tam se psalo anglicky: „Napadl jsem tvůj PC virem a nahrál jsem si přes webkameru, jak sleduješ porno. Máš 14 dní na to, abys mi poslal peníze na zde uvedený účet, jinak to video pošlu všem ve tvém adresáři.“ Navíc tam bylo zveřejněné heslo, které jsem skutečně na některých stránkách používal.
Polil mě studený pot. Máma měla v adresáři stovky kontaktů. A k tomu jsem zrovna četl článek, že hackeři používají novou metodu sledování a tímto způsobem vydírají lidi. V článku se zároveň psalo, že vedle hoaxů se může jednat také o reálné hrozby.
Když jsem to dočetl, řekl jsem mámě, že to je blbost, ať to prostě smaže a hotovo. Nicméně hned, jak jsem došel do pokoje, jsem se téměř sesypal. Vzpomínám si, jak jsem volal: „Bože, prosím tě, jenom to ne! Neber mi moji čest! Jestli k tomu dojde, je se mnou konec!“ Pak uběhlo dalších asi 14 dní, kdy jsem každý den s hrůzou sledoval mámin email, zda se to provalilo nebo ne. Nebyl jsem schopný to dostat z hlavy. Přes den jsem nedokázal myslet na nic jiného.
Boží drsná láska
Po těch 14 dnech jsme opět šli do církve, kam byl pozvaný jeden hostující kazatel. Na konci bohoslužby měl poselství pro několik lidí, přičemž jsem byl jedním z nich. Trochu mě to vyděsilo, obzvláště když řekl: „Bůh ti říká: Měním některé otazníky ve tvém životě na vykřičníky, protože tě miluji!“
Ten člověk nemohl vědět, že něco prožívám. Nic o mě nevěděl. A ostatním to pravděpodobně nedávalo vůbec smysl, jak to asi nedává pořádně smysl ani vám, když to čtete. Ale já jsem vnímal, že je to opravdu vzkaz od Boha, a chápal jsem, co mi tím chce říct. Byla to totiž odpověď na to, za co jsem se modlil před 30 dny úplně sám doma ve svém pokoji.
Pokud bych měl vysvětlit to, co mi Bůh tím vším řekl, formuloval bych to asi takto: Bůh řekl: „Požádal jsi mě, abych tě zastavil v tom, co děláš, a já tě vyslyšel. Použil jsem způsob, o kterém jsem věděl, že tě vyleká, ale zároveň nezničí, a že tě to přivede ke mně. A udělal jsem to, protože tě miluji a chci tě uzdravit.“ Prostě jsem věděl, že se stalo něco nadpřirozeného, že Bůh existuje a že ví o mém problému. Zároveň jsem si byl jistý tím, že mě ale nechce zničit a že mě miluje. To bylo pro mě osobně šokující, protože jsem do té doby měl spíše pocit, že jsem ho svým životem zklamal.
Při pohledu zpět vidím, že jsem tenkrát prožil „částečné vysvobození“. Má závislost dostala tvrdou ránu a dost se oslabila, ale ještě stále nezmizela úplně. Tenkrát jsem začal Boha více poznávat a zjistil jsem, že touží provést každého člověka vnitřní proměnou. A tak jsem ho požádal, aby mě také provedl touto vnitřní proměnou.
Neumím to úplně popsat slovy, ale díky této lásce k Bohu se mi podařilo úplně odstranit závislost ze svého života. Teď už tomu je přes tři roky, co jsem od pornografie úplně svobodný a necítím ani nutkání si porno pustit. A to jsem bez porna kdysi ani nedokázal usnout! Mohu být večer na PC nebo na mobilu a nemusím s tím bojovat.
Touha po blízkém, intimním vztahu samozřejmě zůstala. Nicméně tuto sexuální touhu mám také pod kontrolou. Kromě toho jsem díky Bohu dostal pod kontrolu také další špatné návyky. A čím víc se soustředím na Boha, čtu o něm a modlím se, tím jednodušší je „zůstávat čistý“. Zdaleka nejsem dokonalý, ale „díky Ježíši nejsem tam, kde jsem byl“.
Jedna z možných cest ze závislosti
Mnozí kamarádi mimo církev, kterým jsem toto vyprávěl, se snažili mě přesvědčit, že jsem si tu svobodu nějak vsugeroval. Že jsem přesvědčil sám sebe, že to byl Bůh. Nikdo z nich mi však nebyl schopný odpovědět, jak tehdy mohl ten kazatel mluvit přímo do mé situace.
Cesta k vysvobození ze závislosti je pro každého jiná. A já vnímám, že mě osobně na mé cestě hodně pomohl Bůh. A tak bych vás chtěl možná povzbudit, abyste to také zkusili. Snad si nebudete muset projít takovými šoky jako já, ale i kdyby ano, Bůh vás miluje a provede vás tím. Jeho láska je někdy drsná, ale myslí to s námi dobře. Já jsem to jednoduše potřeboval takto drsnou cestou a jsem za ní Bohu vděčný. A navždy budu!
