Následující článek je zaměřen primárně na ženy, ale může být užitečný i mužům (například při praktickém cvičení zaměřeném na sebevědomí). Článek popisuje souvislost mezi sebepojetím a pornografií, dále pak popisuje odlišnost mezi sebeláskou a sobeckostí a obsahuje tipy na rozvíjení vlastního sebevědomí.
Pornografie ovlivňuje mnoho aspektů našeho života. Obzvlášť, když už je v takové míře, že se jedná o závislost. Můžeme být samy závislé, anebo být vystavovány této tématice prostřednictvím partnerovy závislosti. Tak či tak pornografie působí na ženy a jejich sebepojetí. Pornografie může přinášet mnoho otázek a sebekritiky do života žen. Může se jednat o témata typu „Jak vypadat, jak být přitažlivá, jak se má správná partnerka chovat, jak se lidé chovají při sexu, jak se má partnerka chovat při sexu apod.“, což nás vede k neustálému vnitřnímu srovnávání se a vnitřnímu pocitu méněcennosti. V hlavě pak vyplouvá otázka „Jsem dostatečná?“
Srovnávání se je něco, co nás může napadat, jakmile se pohybujeme v nějakém prostředí, okolo lidí či v nějakém kontextu. Je to vlastně poměrně přirozená věc, když přihlédneme k tomu, že již od dětství jsme srovnávány se spolužáky, sourozenci apod. Je to něco, na co jsme zvyklé. Možná o to bolestnější to ale je, protože to v nás může otevírat mnoho témat z minulosti. Vhodné vždy je, říct si, s čím nebo kým se skutečně srovnáváme. Je to, co považujeme za objekt srovnání skutečně objektivní pravda? Není to pouze náš úhel pohledu, jedna strana mince? V rovině pornografie je to dokonce smyšlený film. Je vůbec reálné být jako ve filmu? A tak se může lehce stát, že těmito úvahami zraňujeme samy sebe. Srovnáváme se totiž s něčím, s čím se ani srovnat nejde zkrátka proto, že to není reálné. Ubližujeme tak člověku, se kterým žijeme celý život, někomu, kdo nás nikdy neopustí, někomu, kdo tu pro nás je vždy. Samy sobě.
Skutečnou hodnotu totiž máme hlavně samy v sobě. Mnohdy se nám stává, že myslíme na naše blízké víc než samy na sebe. A děláme pro ně dokonce víc než samy pro sebe. Jenže to není udržitelné dlouhodobě, jednak je to dlouhodobě vyčerpávající a hlavně, ztrácíme pak svůj vlastní vnitřní hlas, který je naším celoživotním rádcem.
Někdy máme pocit, že mít se na prvním místě je sobecké.
Jak vlastně odlišit sobeckost a zdravou sebelásku?
Člověk, který je sobecký, myslí vždy jen na sebe. Nic jiného ho nezajímá, vždy je zaměřen hlavně na své potřeby. Člověk, který pěstuje svou sebelásku, má sebe sice na prvním místě, ale věnuje se sobě, aby se mohl lépe poznat a být oporou pro své blízké, které má rád a pro které tu také je. Pokud budete mít strach, že už vaše sebeláska hraničí se sobeckostí, zastavte se a zkuste si upřímně samy pro sebe říct, jak to máte? Který z těchto typů jste? Dáváte si jen pro sebe nebo proto, abyste mohly dávat dál? Je to jednoduché rozdělení sebelásky a sobectví. Člověk, který se má rád, pěstuje své zdraví a spokojenost i pro to, aby mohl rozvíjet své okolí, kterému tím také prospívá.
A jak vlastně svou sebelásku a s tím spojené sebevědomí rozvíjet?
Každá z nás je trochu jiná, každá se cítí opečovaná jiným způsobem. Někdo potřebuje mít prostor pro sdílení a komunikaci, někdo fyzický kontakt, někdo praktickou pomoc a další. Velmi pěkně je to popsané v knize Pět jazyků lásky (Chapman, G., Pět jazyků lásky), která je nejen dobrým podkladem pro porozumění partnerovi, ale i pro porozumění sama sebe. Zkuste si samy odpovědět na otázku, co vy samy v lásce potřebujete? Jak poznáte, že vás někdo miluje? Vaše odpověď může být zároveň odpovědí na to, jak rozvíjet sebelásku sama v sobě. Co si skutečně přejete, aby pro vás druhý dělal? A z toho pramenící otázka: Co si přejete, abyste dělaly samy pro sebe?
Představte si samy sebe jako někoho, koho máte rády. Někoho, s kým chcete žít celý život. Někoho, komu jste slíbily věrnost po celý život. Tím totiž samy sobě jste. Co byste tomuto člověku přály?
Můžeme si také zkusit cvičení:
Dopřejte si prostor samy pro sebe, najděte si místo, které je vám příjemné a kde vás nějakou chvíli nebude nikdo rušit. Mělo by to být takové místo, které je pro vás bezpečné. Může to být gauč, koberec, balkón, cokoli. Udělejte si tam pohodlí a představte si sama sebe, jak vedle sebe sedíte. Vizualizujte si sama sebe. Dívejte se na sebe. Můžete případně i fyzicky (dívat se přitom skutečně do zrcadla), a nebo si sebe jen představujte. Dopřejte si na to prostor, který bude pouze Váš a čas, kdy Vás nikdo nebude rušit.
Co byste takovému nejbližšímu člověku přály? Co byste jí darovaly? Co byste s ní probraly? Na co byste se jí zeptaly? Jak byste jí daly najevo, že jste tady teď pro ni? Jak byste jí daly najevo, že ji máte rády?
Priorizujte si čas na toto setkání, jako by to bylo setkání s někým, kdo je pro vás důležitý a zkuste být samy k sobě upřímné. Co by vás skutečně nabylo? Co vám dodá energii? Co potřebujete? Možné je také si odpovědi na tyto otázky zapsat (a později se k nim například vracet, připomenout si je a říct si, zda se Vám daří je plnit).
Některá z nás potřebuje relaxovat, mít více času pro sebe, dopřát si čas o samotě či se rozmazlovat (např. dobrotami, procházkami, sportem apod.). Některá z nás zase potřebuje více sdílet se svými přáteli, ozvat se dávným kamarádům, poznávat nová místa apod. Každá z nás je jiná a v tom je krása. Je potřeba sama sebe slyšet a hlavně si naslouchat tak, jak se snažíme naslouchat svým blízkým ☺. V dnešní uspěchané době, kdy je potřeba zvládat vše, je opravdu velmi důležité mít se rád a všímat si svých potřeb, emocí a uvědomovat si sám sebe. Pak můžeme pevněji stát ve svém středu a samy v sobě. Pak se v sobě můžeme samy lépe vyznat a předat o nás jasnější informace i našim blízkým.
Doporučuji si tato setkání Sama se sebou naplánovat víckrát a poznávat tak sama sebe. My samy jsme totiž ty, se kterými jsme neustále a po celý život. A i na tomto vztahu je potřeba pracovat. I tento vztah je totiž vzácný.
Mgr. Lucie Rudolfová, psycholog
