Jmenuji se Michal Tesař a pracuji jako psycholog v manželské a rodinné poradně a jako klinický psycholog na psychiatrickém oddělení v nemocnici.
Článek není kritikou uživatelů pornografie, ani mravokárný text. Spíše se pokusím nastínit, co slýchám během psychoterapie, jakým způsobem vidím zdevastované vztahy i duše lidí. Na základě toho doufám, že se mi podaří vytvořit protiváhu lživým reklamám o neškodnosti jedné z největších závislostí, která má dnes již dle statistik pandemické parametry.
Zůstávám v roli zprostředkovatele informací o reálném životě, protože o tématech diskutovaných za dveřmi ordinace se nezřídka mlčí, nebo jsou médii překroucena k nepoznání! Berte tedy prosím následující odstavce jako různé podněty k zamyšlení, které nemusí nutně navazovat.
Polemika
Nezřídka se setkávám se snahou omlouvat své závislosti tím, že se rozčlení na lehké, tvrdé, škodné, neškodné. Např. u alkoholu, jako jedné z nejrozšířenějších drog, lze uvažovat i o léčebném použití (lidové léčitelství formou tinktur, medicína v lokálních dezinfekcích). Nelze tedy tvrdit, že jeho užití je vždy špatně. U pornografie tato debata odpadá, neboť je problematická vždy!
Argumentace, že v jistých případech může být prospěšná, stojí na liknavých základech, které jsou obtížně obhajitelné (příkladem je následující odst.). Jedno z největších nebezpečí pornografie však spočívá právě v domněnce, že neškodí, či je za jistých podmínek užitečná. Toto úskalí je velmi záludné. V čem? Uživatelé se totiž nedostatečně věnují reflexi o používání pornografie (mnohdy o tom nepřemýšlí vůbec), což je postupně vede k vytvoření závislosti. Závislý jedinec si pak může přiznat svůj problém až po letech závislosti v okamžiku, kdy jeho návyk začne zasahovat do běžného fungování.
Lehká erotika
Nejednou jsem se setkal (sexuologové prominou, opět se vracím na začátek textu – snaha přinášet praxi) s doporučením mladistvému, aby užíval obrázky lehké pornografie (to je sám o sobě obtížně definovatelný pojem), a posléze masturboval. To vše proto, aby se přiměřeně „odreagoval“. Následně se již dospělý člověk dostaví do ordinace psychologa s problematikou závislosti na pornografii a masturbaci, jejíž základ byl položen dávno v mladém věku; v ordinaci lékaře – sexuologa.
Z anamnézy následně plynou tato fakta: Neschopnost tvořit mezilidské a uspokojivě fungující vztahy. Nemožnost navázat vztah s partnerkou (ty internetové jsou na oko atraktivnější). Neschopnost si udržet vztah, který se případně podařilo navázat. Výrazné omezení studijní či pracovní výkonnosti (nedokončení vzdělání, výpověď z práce). Deprese či úzkostné stavy. Cesta z tohoto stavu je zdlouhavá a obtížná jak pro účastníka terapie, tak i psychologa.
Jak může vzniknout závislost?
Mechanismus vzniku závislosti je obdobný jako u počítačových her. Konzument divoce mačkající tlačítka klávesnice do sebe žádné psychoaktivní látky vpravovat nemusí, ale v mozku se spustí neurotransmiterová bouře, která si po uživateli „žádá“ opakování (růst tolerance). U pornografie tedy nehovoříme o látkové, nýbrž behaviorální závislosti.
Zjednodušeně lze říci, že to, co si uživatel pervitinu navodí šňupnutím, si uživatel pornografie navozuje pomocí silných vizuálních (a následně prožitkových) podnětů. Mezi odborníky je již běžně známo, že závislost na pornografii vykazuje obdobné charakteristiky, jako závislosti na psychoaktivních látkách (růst tolerance, popis neurofyziologické reaktivity, neschopnost skončit aj. – např. Alarcón a kol., 2019).
Lež
Někteří rodiče našich dětských pacientů bývají občas překvapeni, když v edukačním pohovoru řeknu, že více než nahota je problémem lhaní. Popř. lhaní o nahotě, o realitě. Pokud jsme po narození byli kojeni, tak jsme nejen mámin prs viděli, ale také jej cucali. Zde patrně zakopaný pes nebude.
Pokud se na pornografické snímky podíváme čistě technicky, lhaní se v nich děje prakticky stále a ve všem. Nic ze zobrazovaného není pravda. Vyčíslitelné parametry by vydaly na telefonní seznam, proto jen heslovitě: Představované osoby jsou pouze herci, kteří se ale nemusí mít rádi a nemusí mezi nimi existovat citový vztah. Ten je v pornu pouze předstírán. Divákovi je také perverze podsouvána jako norma. Je zde absolutní absence úcty k tělu a duši člověka, absence intimity, a dochází k převrácení žebříčku hodnot (všichni chtějí pořád jen sex) apod.
Výše popsané mechanismy se vtírají do uživatelovy psychiky, aniž by si toho byl vědom, a poté nevědomě začne např. srovnávat. Příkladem může být třeba frekvence intimních kontaktů (jak to, že můj protějšek nemá chuť každý den?) nebo velikost pohlavního údu.
Partnerské otázky
Spousta partnerů si myslí, že sledováním pornografie tomu druhému neubližují. Vždyť jsou jinak věrní. Samozřejmě existují i páry, které sledují pornografii společně, což je podle výzkumů lepší, než když jeden sleduje pornografii v utajení, ale rozhodně to není pro jejich vztah zdravé.
Psychologie přichází s pojmem duševní nevěra, který není nijak mladý. Prakticky se jedná o to, že člověk žije s někým ve vztahu, ale myslí na jiného (jinou). Z výše uvedeného logicky plyne, že vše, co bylo očima i sluchem načerpáno poté nabourává partnerský život, díky čemuž vznikají vztahové problémy. Pornografii lze považovat za jednu z variant duševní nevěry, může i vést k nevěře reálné.
Užitečnost studu
Zkusím začít pudem sebezáchovy. K čemu máme obavy z výšek? Aby nás přiměřená míra strachu chránila před hazardem se svým zdravím. Stud obdobně funguje v mezilidských vztazích. Je-li kultivován, je prevencí před vzájemným zraňováním druhých nejen v oblasti intimního života.
Užívání pornografie stud uživatele otupuje chronicky, následkem toho roste tolerance, nestačí běžné podněty, k navození obdobně silného prožitku je třeba stále více obscénnosti. Často uvažujeme v rovině uživatele, ale v posledních letech se množí též rozhovory s prostitutkami, resp. jsou zveřejňovány, občas se novinář nebo výzkumník zajímá o to, co se děje se samotnými aktéry natáčení. Pro zvídavější silnější povahy lze připomenout film Mandragora. Nechte chvíli plynout myšlenku, jak se člověk před kamerou musí otupit, aby se nechával natáčet pro pornografický průmysl.
Je též již obecné známé, že ženy během natáčení často myslí na konec a co si za peníze koupí. Muži se zase snaží myslet na kontrolu ejakulace. Není též od věci popřemýšlet nad natáčením samotného aktu: Není to samo o sobě něco zvráceného? Nechat se zaznamenávat na kameru při imitaci milování? Jsem uživatelem pornografie? Co když se jednoho dne objeví na monitoru moje kamarádka, kamarád, manželka, dcera?!
Perlička z praxe: Před lety jsem se dostal k diskuzi na téma kupování prezervativu. Mnoho výroků bylo velmi stydlivých, např.: „Maskuji tu krabičku mezi jiné zboží, aby ji viděla jen prodavačka, nechávám je kupovat partnerku, protože se stydím aj.“ Koupit prezervativ se stydíme a sledovat pornografii ne?
Dospělí ano, děti ne
Někdy vzniká dojem, že dospělý může být konzumentem pornografie, ale děti by ji vidět neměly. Najdou se i takoví rodiče, kteří děti „chystají na dospělost“ tím, že je seznámí s pornografií již v útlém věku. Oba přístupy jsou opět komplikované.
Tímto se vracím na začátek, kdy jsem psal, že dle mého názoru pornografie škodí vždy. Pokud by se ještě našel někdo argumentující „výukou“ sexuální výchovy, lze namítnout, že ke studiu anatomie máme příslušnou odbornou literaturu. Přičemž o láskyplných vztazích má vzdělávat především rodina.
Obecně lze říci, že čím dříve je dítko těmto podnětům vystavováno, tím je to pro ně nebezpečnější. Dětská psychika se ve srovnání s dospělými vyvíjí dynamičtěji. Sebereflexe vlastního chování se neuplatňuje v adekvátní míře, a tak existuje vyšší riziko vzniku závislosti či kompulzivního jednání. Z imitovaného chování se v krátkém čase stane zvyk, který nositel nevědomky považuje za normu.
Rodiče bych zároveň rád upozornil na úskalí animovaných seriálů hentai, neb pod rouškou dětské pohádky se skrývá surová pornografie. Úkolem maminek a tatínků je učit děti zacházet s internetem bezpečně a jít jim v tom příkladem.
Poruchy vnímání tělesného schématu
Téma na první pohled od našich úvah vzdálené. Čtenáři se patrně vybaví dnes již i mediálně známé diagnózy bulimie a anorexie. V kontextu našeho pojednání však nutno uvést, že mnoho dívek se trápí velkou zadnicí (protože takto se přece partnerovi nemohu líbit), uvažují o změnách velikosti poprsí nebo o labioplastice. Chlapci mohou váhat o rozměrech svého penisu, zvláště zda není moc malý.
Z mého pohledu mají být operační zákroky indikovány pouze na základě zdravotního tělesného důvodu. Chirurgický tým by měl od počátku péče o pacienta spolupracovat s klinickým psychologem, který během celého výkonu pacienta provází.
Zájemcům o podrobnější pojednání lze doporučit např. knihu Globální sexuální revoluce nebo V zajetí pornografie.
Závěrem
Těm, kteří by se závislostí na pornografii rádi skončili, bych chtěl doporučit, aby to udělali. V naší společnosti žijí lidé (např. autor tohoto textu), kteří jsou důkazem toho, že bez pornografie lze žít a že abstinence má smysl. Přeji hodně sil.
Michal Tesař
Klinický psycholog
