Od matoucího ke zjednodušení
Možná vám to bude připadat matoucí a nepřehledné, když vás budu uvádět do tajů vztahu s pornem. Pokusím se to tedy maličko zjednodušit.
Rozvíjející se sexualita
Kde začít? “Co bylo dříve, vejce nebo slepice?”, budete se ptát. Hned to vysvětlím, milí čtenáři, aby to bylo pochopitelnější. Co si vybavuji, tak od základní školy se mi líbily různé holky ze třídy a můj zájem o sexualitu se pozvolna rozvíjel již od 2. třídy základní školy. Tehdy jeden z mých spolužáků mluvil o intimních partiích jedné spolužačky.
Další návnada, která mě lákala, byla ve čtvrté třídě, kdy jiný spolužák kreslil mužské a ženské genitálie. Bylo pro mě lákavé takto objevovat ženské tělo, byť poněkud zjednodušujícím a redukujícím způsobem. Zhruba v té době jsem našel u své babičky z tátovy strany první erotickou knihu. Nestačilo mi to ale a našel jsem si informace o jednom erotickém pořadu na nejmenované televizní stanici po 12. hodině v noci. Ve sledování televizních erotických filmů vysílaných po půlnoci jsem pak pokračoval. Vzpomínám si, že se na ten erotický pořad se mnou a nějakou dobu i s bráchou, několik let dívala i babička, což se mi teď zdá docela zvláštní.
Překročení hranic
Vybavuji si to, že jsem ve věku zhruba 12 let chtěl spát s jednou dívkou, které bylo v té době teprve 10 let. Oba jsme byli nazí v posteli. Ona naštěstí nechtěla, tak k ničemu nedošlo. Překročil jsem své hranice a hranice dotyčné. Tato situace je pro mě natolik intimní, proto nebudu uvádět rodinnou souvislost.
První ejakulace a čím jsem krmil svou fantazii
Když mi bylo 13 let a kreslil jsem si ženské poprsí na papír, v tu chvíli jsem se poprvé udělal. Poprvé to byl celkem šok a trochu to bolelo. Později jsem si zvykl uspokojovat se sám rukou, na základě představ z erotických filmů. Po čase jsem si na to zvykl a nebylo to nepříjemné jako poprvé. Z čeho jsem čerpal? Co podněcovalo mou fantazii? Zpočátku to bylo soft porno, bez detailů intimních partií, po čase jsem přišel na chuť i hardcore pornu, ale o tom později. Má inspirace byla z literárních děl v některých eroticky laděných pasážích.
Tvrdý a ještě tvrdší
Trochu se mi mísí vzpomínky, mám-li si vzpomenout na svůj první kontakt s hardcore pornografií. Vím, že párkrát jsem se díval na porno kanál, když táta se svou manželkou a mí sourozenci byli pryč. Poprvé mě to extrémně vzrušilo a zároveň jsem cítil velký pocit zahanbení. Na tento kanál jsem se podíval ještě asi 2x, než ho táta zrušil.
Také si vzpomínám, jak nám se sestrou brácha pouštěl nějaká oplzlá videa. Tehdy mě lákalo to vidět ještě jednou, i když sestra byla z videí znechucená. Jsou to takové malé puzzle, které jsem postupně skládal, až jsem se dostal k hardcore pornu. Do tvrdého porna se mě snažil zasvětit třeba můj spolužák, když mi k metalové hudbě na mp3 disk nahrál i amatérské porno.
Ve svých 19 letech jsem u otčíma na chalupě objevil jeden porno časopis s tvrdším pornem. Do té doby jsem se setkal jen se soft pornem, takže toto byl pro mě velký milník. Předtím mi stačilo se jen podívat na určité fotky, u kterých jsem se uspokojoval.
Pod hladinou a na dně
Další klíčový zlom nastal před maturitou, kdy jsem začal sledovat tvrdé porno na počítači pravidelně. Hledal jsem to, co mě dokáže uspokojit. Říká se, že s jídlem roste i chuť. Měl jsem chuť zažít víc.
Dokonce jsem párkrát viděl pokus o znásilnění a jednou dokonce i znásilnění. Na to nejsem vůbec hrdý, právě naopak. Ale tak to vnímám již z pohledu do zpětného zrcátka. Překročil jsem své hranice zas o trochu víc. Dokonce jsem si oblíbil i pár pornohereček. Ačkoliv si uvědomuji, že porno není láska a i toto je její karikatura, tak něco z toho mě stále nutilo se k určitým pasážím vracet opakovaně.
Obrat v životě
Ještě než se vrhnu k vysvětlení dalšího možného důsledku mého příběhu, rád bych se dostal k tomu, kdy se můj zlozvyk uvolnit se u porna na internetu začal pomalu lámat.
S nástupem na vysokou školu byl takový status quo, že jsem se na porno na PC díval párkrát do týdne. Neviděl jsem v tom problém do doby, než jsem se detailněji seznámil s křesťanskou vírou. Začal jsem tušit, že pornografie není v pořádku. Dokonce jsem byl nadšený z toho, že jsem si zaviroval počítač a nemohl se na porno dívat. Přesto ještě nějakou dobu trvalo, než se začal můj postoj radikálně obracet.
V druháku na vysoké jsem si začal představovat jednu ze svých spolužaček jako moji oblíbenou pornoherečku. Tehdy jsem si uvědomil, že není v pořádku sledovat porno. Možná, že jsem se na něj díval moc a přerostlo mi to přes hlavu. Toto bylo takové memento.
Když jsem se dostal na hospitalizaci na psychiatrii, tak se ke mně dostaly 2 materiály: nemravná knížka se stejně nemravnými ilustracemi a stejně nemravná knížka ruského autora. To bylo už v době, kdy jsem byl praktikující křesťan a na počátku mého života s Bohem.
Čím jsem prošel
Myslím si, že tolik nezáleží na tom, že jsem byl praktikující křesťan a jsem jím doposud. To totiž vůbec nemusí znamenat, že jsem zvítězil nad pokušením internetového porna. Zkoušel jsem dělat psí kusy např. dát svůj notebook ke kamarádům, též bratrům v Kristu, blokovat si stránky s explicitním obsahem, četl si knihy o sexualitě, výchově dětí, partnerských vztazích a hovory s mnohými křesťany. Dokonce jsem porno probíral na individuální i skupinové terapii, ale ani to mi ve výsledku příliš nepomohlo. Navštívil jsem i jednu známou sexuoložku, to mi rovněž nepomohlo.
Vnímal jsem sebe sama jako velkého hříšníka, že mě ten hřích – dívání se na porno – nechce opustit, a tak jsem se cítil provinilý. Byl jsem v té době ve třech sektářských skupinkách a v jedné se to dokonce démonizovalo. Bylo to pro mě spíše kontraproduktivní.
Zpět do minulosti
Vrátím se kousek zpátky do minulosti. S čím si spojuji svou náruživost hledat porno ve svém životě? Myslím si, že to bylo tím, jak byla má máma citově nedostupná. Byla citově a vztahově nenaplněná, a tak hledala uspokojení u svých někdejších partnerů. Nyní žije a vdala se za posledního z nich a je s ním šťastná.
Chtěl bych vám říci, milí čtenáři, jak mě provázela přílišná sexualizace v mém životě. Zpočátku jsem toužil po různých dívkách až mi na základce řekli, ať dám jedné dívce, která se mi líbila, polibky na tvář. To bylo asi ve třetí třídě. O několik let později mě na 8letém gymplu jedna dívka využívala tím, že mi dá polibky na ústa, když se zeptám, jestli s ní nechce jeden kluk z naší třídy chodit. Nevyšlo to díkybohu. Ta samá dívka mi jednou řekla, a to nám oběma bylo více než 15 let, jestli se s ní vyspím na pánských záchodcích. Samozřejmě jsem z principu odmítl. To pro mě bylo přes čáru. Teď už chápu, že má hraniční poruchu, proto se takto chovala. Taky si pamatuji, že mi v posledním ročníku jiná slečna nabídla, ať s ní zajdu někam do divadla, ale odmítl jsem to, protože jsem cítil potenciální nebezpečí.
S ostatními dívkami a slečnami jsem měl často platonický vztah, ačkoliv jsem toužil po tom zažít opětovanou láskou. To se mi podařilo jednou v životě a byl to velký průšvih. Ale to by bylo na dlouhé vyprávění, tak třeba někdy jindy a v jiném formátu. To, co mi pomohlo více pochopit opačné pohlaví byl stacionář lidí s hraniční poruchou, kde jsem se začal více seznamovat s ženami a jejich třináctými komnatami.
Co mi pomohlo
Myslím si, že se to začalo měnit k lepšímu, když jsem si začal psát s e-koučem na NePornu. Psal jsem také jedné řádové sestře na krizový e-mail a začal jsem chodit do církve v Praze 13, kde jsem se bavil s kazatelem místního sboru o sporných otázkách ohledně víry. Velkou zásluhu na mém zotavení nese i adiktolog z místní organizace, do jehož ambulance docházím dosud, jelikož mám duální diagnózu. Všem, kdo mě provází na mé cestě a kdo mi pomohli, bych chtěl tímto poděkovat.
Závěrečná message
Jak bych chtěl zakončit své spisování? Co by měla být ta konečná message? Jsem pornoholik, závislý na pornografii, ale léčím se. Ano, mám problémy, ale nesoustředím se na projevy svého zlozvyku, ale na to dobré, co mám tady na zemi. Každá věc je nakonec pozitivní, dobrá, hodnotná a charakterní. Problémy mám a někdy jich je více.
Mnohdy si nevím sám se sebou rady a nechám se unášet svými vyježděnými kolejemi zlozvyků. Pocity viny už však nejsou takové jako dřív. Můj zlozvyk neakceleruje, ale zůstává na úrovni status quo.
Co bych doporučil svým čtenářům? Ať zůstanou na cestě k zotavení, soustředí se na to dobré a zejména taky, ať mají jedno nebo více míst, kde mohou hledat odpovědi na své otázky a řešit své problémy. Abstinenci zdar!
