První sexuální zkušenost
Začalo to někdy před tím, než mi bylo deset. Hodně jsem tenkrát trávil čas s jedním členem rodiny, který byl o rok starší než já. Byli jsme spolu snad každý víkend.
Pamatuju si, že byl už od mala jiný než jeho vrstevníci. Asi se na něm podepsalo to, že vyrůstal v paneláku s o pět let staršími kluky. Projevilo se to i na jeho vyjadřování a slovníku, ve kterém se i relativně brzy objevilo slovo sex.
Jednou jsme hráli takovou nevinnou hru, celkem normální, klukovskou. Najednou ale po mně chtěl něco, co jsem nechápal a čemu jsem nerozuměl. Chtěl po mně, abych ho orálně uspokojoval. Tehdy jsem neměl ponětí o co jde a neviděl jsem v tom nic hrozného, takže jsem to udělal. Pak mě samozřejmě zajímalo, jaké to je, takže jsem chtěl, aby mi to udělal taky, ale odmítl mě.
Až v dospělosti jsem si uvědomil, že tohle byla má první sexuální zkušenost – možná bych to nazval dokonce sexuálním zneužitím. A podle mého to mělo i podíl na tom, jak moc jsem k pornu měl blízko. Neustále jsem se k tomu totiž vracel v myšlenkách.
První obrázky a videa
O pár let později, když mi bylo tak 11, 12 let, mě tento kluk naváděl ke společné masturbaci. Stalo se to, když jsme byli někde venku na kopci, kde nikdo nebyl. Odmítl jsem to, ale nemohl jsem na to přestat myslet, takže jsem si to pak doma ze zvědavosti vyzkoušel. Prožitek byl tak silný, že jsem od té doby masturboval pravidelně. Nedalo se tomu odolat a chtěl jsem to pořád.
Jak šel čas, představy na emocionální úrovni přestaly stačit. Ve škole někteří spolužáci měli lepší telefony než já a už v nich měli první erotické fotky. Hned jak jsem měl možnost, nechal jsem si to poslat a uspokojování šlo zase o něco lépe. To mi bylo tak 13.
Taky jsem tehdy zjistil, že táta sleduje porno, takže jsem našel i VHS kazety, na kterých byla přestřelená pornografie z nějakých německých kanálů. Stačilo být doma na delší dobu sám, abych si kazety mohl přetočit na část, která mě zajímala, a bylo to.
Když jsem potom měl lepší mobil podporující videa, kolovalo po škole jedno video s pornohvězdou, které si dokážu vybavit do dnes. Vidím před očima tu gaučovou scénu, se všemi detaily. Bylo to moje první, drsné, osobní porno, které se mnou dlouho zůstalo.
Okolí mě v tom podporovalo
Takhle jsem plnil svoji SD kartu na mobilu erotickými fotkami, pornem apod. Když mi bylo asi 15, neřešil jsem, že je porno špatné. Ani mě to vlastně nenapadlo. Když na to koukal i otec, muselo to být v pohodě.
Docela mě pak překvapilo, když jsem dostal facku po tom, co otec v historii prohlížeče zjistil, na co všechno jsem se koukal. Sám si historii nemazal, čímž mě častokrát inspiroval k různým typům videí. Jinak mě ale okolí ve sledování porna “podporovalo.” Často jsem slýchával, že je to ok, že je to normální, že se na něj dívají borci. Neměl jsem důvod si myslet, že by na tom bylo něco špatně.
Porno je špatné?
Tímto tempem to šlo až do mé dospělosti. Pomalu jsem si vytvořil návyk, a nakonec i závislost. Pokud jsem před spaním nekoukal na porno a nemasturboval, nemohl jsem usnout, nebo jsem spal špatně. Výjimky byly, když jsem šel ven, do hospody apod. Ale bylo to tak málokdy, že je to zanedbatelné.
Celé to navíc eskalovalo ve chvíli, když jsem po přijetí na střední školu dostal vlastní notebook. Můj vztah s pornem dosáhl vrcholu: měl jsem své osobní, soukromé království s ženami z porna, na které mi nikdo nemohl sáhnout.
Přibližně okolo svých 19 – 20 let jsem se dostal do církevního prostředí a stal se ze mě křesťan. Teprve tady jsem poprvé slyšel něco ve stylu, že porno ničí vztahy, takže je špatné. Cože? Porno je špatné? Jelikož jsem svou víru bral vážně a měl jsem i přítelkyni stejného vyznání, musel jsem s tím něco dělat. Takže jsem poprvé za tu dobu chtěl přestat. Ale…
Musím na to jinak – mám problém
Přestat nešlo. Bojoval jsem proti pornu tím způsobem, že jsem si řekl “prostě se nebudu se dívat”. Ale to jsem nevěděl, proti čemu vlastně stojím. Dlouhou dobu jsem to řešil sám a vůbec jsem vlastně nevěděl jak. Začal jsem se tedy ptát starších mužů na rady. Nic nepomáhalo – jestli něco zabralo, tak to bylo jen dočasné.
No a pak přišla svatba. Nutno říct, že jsem se svou nynější ženou do svatby nespal. Skoro 2 roky. Tak i bylo logické, že jsem si myslel, že až se vezmeme, závislost na pornu mě opustí. Vydrželo to asi 3 měsíce a pak se to vrátilo jako bumerang.
Uvědomil jsem si to jednou, když jsme s manželkou nemohli mít sex. Nebo spíš já jsem nemohl. Tam dole jsem prostě nefungoval, i když mozek chtěl. Jenže druhý den jsem si zapnul porno a ono to najednou šlo! Naprosto dokonale! A najednou jsem věděl, že mám problém. Došlo mi, že za ty roky se můj mozek “nasměroval” jinam. Žena mě nevzrušovala tolik jako ty ženy, které na mě čekaly na počítači. Jako ty ženy, které si můžete sami nastavit jako v nějaké hře, kde si vytváříte postavu dle gusta.
Uvědomil jsem si, že na to musím jinak. Začal jsem se k pornu stavět jiným způsobem. Ne že jde jen o problém, ale že jde o něco, co mě hodně ovlivňuje. Mění mé myšlení a zasahuje do mých vztahů, včetně toho sexuálního.
Svěřil jsem se několika chlapům, kterým jsem byl pravidelně vykazatelný. Ti mi volali, pomáhali a povzbuzovali mě. Změnil jsem také některé věci věci ve svém životě. Mobil jsem začal nechávat doma, pokud nebylo nutné ho mít u sebe. Nechodil jsem na počítač, pokud jsem něco nutně nepotřeboval. Snažil jsem se být co nejvíce mezi lidmi a se svou ženou. Našel jsem si koníčky a aktivity, kterými jsem vyplnil díru po pornografii, která začala pomalu odcházet. Sice jsem občas zakopl, ale vstávání bylo lehčí a lehčí.
Chci pomáhat!
Když jsem začal nabírat jistotu, že jsem v pohodě, chtěl jsem pomáhat. Šířit informace o tomhle nebezpečí dál a varovat před ním ostatní.
NePornu jsem tenkrát neznal, a tak jsem ani nevěděl, jak bych mohl pomáhat. Pak se ale objevila příležitost a náhodou jsem zašel na přednášku Peta Luptona. Od něho jsem dostal nabídku stát se e-koučem, kterou jsem moc rád přijal. Konečně jsem měl příležitost, jak pomáhat druhým.
Už to dělám dva roky. Dosáhl jsem toho, čeho jsem dosáhnout chtěl. Samozřejmě jsem to sdílel i mezi dalšími přáteli, přičemž jsem zjistil, že jeden z nich s pornem také dlouhodobě bojuje. Tak jsme se začali scházet osobně s tím, že koučuji na osobní rovině. Tohle ještě povýšilo to, co jsem chtěl dělat a musím říct, že je to fakt zajímavé a hrozně super. Náš vztah se prohloubil a já jsem na něj pyšný za jeho statečnost.
Celá tato zkušenost mě povzbudila hledat i další možnosti zapojení. A tak jsem se dostal k možnosti založit podpůrnou skupinu Anonymních pornoholiků. To je výzva! Boj s pornem je výzva. Porazit ho je výzva. Ale pomáhat druhým, když vím, o čem to je – je potěšením.
