Potěšení z mého těla jsem vnímala už jako malá holka. Masturbovat jsem začala brzy. Určitě na tom mělo podíl brzké dospívání, protože první měsíčky jsem dostala v 11 letech. Mamka byla v otázkách intimity otevřená, někdy až moc na můj věk. O masturbaci jsme spolu ale nemluvily.
Pocházím z křesťanské rodiny, ve které se k víře přistupovalo velmi tradičně. Chodili jsme do kostela, chodila jsem na náboženství a občas jsme se modlili. Jinak se ale o Bohu u nás doma v podstatě nemluvilo. Ve skupince křesťanské mládeže jsem mezi ostatní nikdy úplně nezapadla. Vlastně jsem byla i ve škole dost outsider. Žádný kluk o mě pohledem ani nezavadil a já si nesla celou sbírku komplexů.
Srovnávala jsem se s pornoherečkami
Neměla jsem ráda svoje tělo až na jednu výjimku – to krátké potěšení. Porno jsem si pustila poprvé ve 14 letech. Vezlo se to se mnou rychle. Moje nehezké tělo mi dopřávalo hezké pocity. Kluci se o mě nezajímají, tak si vystačím sama, říkala jsem si. A tak jsem sjížděla porno klidně každý den.
Světe div se, nějaký kluk o mě nakonec zavadil. Ale sex nic moc. Pokřivený obraz o vlastním těle mi nedovolil prožít s mužem orgasmus. Cítila jsem se nehezká a sex mi připadal krkolomný. Představy o sexu a o těle se střetávaly s šik pornoherečkami a pornoherci. Vzpomínky z porna mě dokázaly vydráždit víc, než cokoliv jiného. Často jsem při sexu prožívala nudu nebo sebelítost.
Výčitky, sebelítost a pocit osamění
A tak jsem se znovu uchylovala k masturbaci a pornu. Hlavou se mi honily myšlenky, že přítele podvádím. Měla jsem výčitky a různě si své chování ospravedlňovala. Sebelítost střídal hněv a pocit méněcennosti. Neměla jsem s kým o svých pocitech mluvit. Přestože jsem si říkala, že mě Bůh miluje a že je mé tělo krásné, nedokázala jsem se porna vzdát.
Vztah se rozpadl a já zůstala sama. V mém životě se stalo několik dalších věcí. Začala jsem studovat, a díky tomu se přestěhovala do velkého města. Potkala jsem nové lidi, mezi nimiž byli také křesťané. A mezi těmi jsem si za nějaký čas našla i svého nynějšího manžela. Působí to možná idylicky, ale připadala jsem si v mnoha věcech dost osamělá. Nicméně jsem byla vnitřně odhodlaná postavit se na nohy a žít jinak.
Cesta odvykání byla dlouhá a trvala téměř dva roky. Když jsem byla ve stresu nebo se cítila osaměle, porno mi přinášelo úlevu. Po shlédnutí jsem se ale propadala sebenenávisti, zoufalství a beznaději. Styděla jsem se za sebe, ale nedokázala jsem si pomoci. Svěřit se nebylo komu.
Nevím přesně, kdy přišel ten zlom. Myslím, že to má co dělat s tím, že se mi v životě začalo víc dařit. Byla jsem dobrá ve studiu i v práci. Cítila jsem se přijímaná okolím, a díky tomu jsem začala přijímat i samu sebe. Méně jsem se zabývala svými nedostatky.
Nechci být svému muži nevěrná
Nynějšího manžela jsem potkala před pěti lety, kdy jsem ještě byla závislá. Nedokázala jsem se mu ale o své závislosti na pornu svěřit. Přestože jsme oba věřící a sex jsme spolu měli.
Ačkoliv jsem se cítila partnerem milovaná a hýčkaná, do hlavy mi pořád vstupovaly obrazy z porna. Tělo je pořád tělo a touha po rychlém uvolnění sem tam přicházela. Když jsem se ale na porno dívala, připadalo mi, že jsem mu jistým způsobem nevěrná. Začalo mi být odporné koukat na cizí chlapy, uspokojovat se a myslet při tom na partnera.
Obrovskou hnací silou k tomu, abych se zbavila závislosti, byla má touha mít čisté svědomí před Bohem i partnerem. Trvalo určitě ještě rok, než jsem se dostala ze své závislosti. Pomohlo mi určitě to, že jsem svůj čas musela využívat lépe. Studovala jsem dvě školy, dobrovolničila a brigádničila. Poté jsem začala pracovat a mezi tím vším randila se svým budoucím manželem.
Vyhledala jsem si informace o závislosti a jak s ní zacházet. Přemýšlela jsem sama nad sebou. Zmapovala jsem, co mělo vliv na moji sebehodnotu a co utvářelo moji sexualitu. Dokázala jsem se v sobě vyznat, rozumět tomu, co mě ovlivnilo a proč jsem taková jaká jsem. Přijala jsem samu sebe. Ano, přišly chvíle, kdy jsem si porno pustila. Měla jsem pak hrozné výčitky. Pomohla mi rada kamarádky, ať jsem na sebe v těžké chvíli laskavá. Ano, selhala jsem, ale je to jen zakopnutí na dlouhé cestě. Porno jsem vyhledávala stále méně a méně, až ta potřeba nakonec vymizela.
Na závěr musím říct, že porno vnímám jako Damoklův meč. Přestože se mi v mnohém hnusí, pořád je pro mě pokušením. Byl to ventil, jak upustit páru, zejména když přišlo nějaké těžší období. Mám se na pozoru před vlastní nespokojeností a také pokušením například v podobě erotických scén ve filmech. Ale daleko raději se upínám k hezkým věcem, protože nechci žít ve strachu ze sebe sama.