Porno jsem začal sledovat ve 14 letech. Tenkrát jsem se k tomu dostal ze zvědavosti. Řekl jsem si, že to chci vidět, jak to všechno funguje. Ač mi bylo 14 let, tak jsem o sexu moc nevěděl. Jasně, nějaké základy ano, ale tím to haslo. U nás doma se totiž o sexu nikdy moc nemluvilo.
Potom, co jsem se kouknul na porno, cítil jsem se špatně. Nevím proč, ale měl jsem z toho špatný pocit. Říkal jsem si, proč jsem se na to vůbec koukal, že to byla ta největší blbost. Chtěl jsem to vyřešit tak, že se na porno už nikdy nepodívám a všechno bude v pohodě. Říkal jsem si, že každý může někdy udělat chybu, ale taky ji musí potom napravit.
S pornem (ne)mohu kdykoliv přestat
Chtěl jsem tu chybu právě napravit tak, že už to nikdy sledovat nebudu, ale ono to tak jednoduché nebylo. Druhý den ráno jsem si na to vzpomněl a z nějakého nepochopitelného důvodu jsem to musel vidět znovu. A takhle to začalo. Postupně jsem si začal budovat svou závislost na pornu. Od té doby jsem to sledoval třeba třikrát do týdne a nějak jsem se tím netrápil. Říkal jsem si, že je to určitě normální, protože to sleduje každý, takže z toho nemusím mít zbytečné výčitky.
S tímto postojem jsem fungoval asi dva roky, než mi bylo šestnáct let. Pak jsem si začal říkat, jestli mám zapotřebí něco takového sledovat, a došel jsem k závěru, že mi to za to nestojí. Chtěl jsem to vyřešit tak, že s tím hned přestanu. Myslel jsem si, že to nemůže být tak složité, že skončit mohu kdykoliv.
Tak jednoduché to ale nebylo. Moje rozhodnutí mi vydrželo asi měsíc a pak jsem se k pornu zase vrátil. Byl to začarovaný kruh, kdy jsem přestával a zase znovu začínal. V jednu chvíli už jsem to ani neřešil. Prostě jsem na porno koukal bez nějakého omezování se, jak jsem cítil potřebu. Průměrně třikrát do týdne, ale někdy i pětkrát.
Furt jsem se v tom tak nějak topil. Ke konci roku 2018 se mi projevily deprese, takže jsem se nějakou dobu léčil. Tou dobou jsem vůbec neměl sílu něco takového řešit, a tak jsem ve sledování porna pokračoval dál. Mému psychickému stavu to rozhodně moc nepomáhalo. Cítil jsem se, jako kdybych měl uvázanou kouli na noze. Něco, co mě drželo a nechtělo se mě to pustit.
Sám to (ne)zvládnu
Na začátku roku 2019 jsem narazil na projekt NePornu. Řekl jsem si, že ještě počkám, že teď už to nějak vyřešit musím. Když to zvládnu sám, nebudu muset napsat o pomoc. Když to ale nedám, vím, kam můžu napsat a jak to dále řešit. Samozřejmě jsem to nezvládl a tak jsem nečekal a napsal.
Netrvalo to ani moc dlouho a ozval se mi e-kouč, se kterým jsem svůj problém začal řešit. Byl jsem rád, že na to někoho mám, že na to nejsem sám. Fungovalo to, dařilo se mi.
Nicméně asi po dvou měsících komunikace mi přišla zpráva, na kterou jsem neodpověděl. Tenkrát jsem měl ještě deprese, a tak jsem si řekl, že se na to vykašlu. Už jsem se tím nechtěl dále zabývat, a tak jsem se vrátil k pornu.
Netuším přesně, proč jsem se takto rozhodnul. Jako by mě opustila síla a víra v to, že s tím mohu skončit a už se k tomu nevracet. Sice mi přišlo špatné neodepsat, ale nechtěl jsem to už řešit. Nechtěl jsem napsat, že jsem s pornem začal nanovo. Prostě jsem to nechtěl přiznat.
A tak to šlo dále. Zase jsem se vrátil do starých kolejí. Sice jsem se místy snažil sám přestat, ale opět bez výsledku.
Opravdu na to nejsem sám
Takto jsem fungoval až do června 2020. Pak přišel opět zlom. Tou dobou jsem měl deprese už vyřešené, a tak jsem se rozhodl, že zkusím s pornem opět skončit. Proto jsem napsal opět o pomoc na NePornu.
Místo abych ale napsal svému e-koučovi, napsal jsou obecnou žádost o pomoc. Naštěstí se mi ozval stejný e-kouč, z čehož jsem měl radost. Jelikož už znal můj příběh, mohli jsme navázat tam, kde jsme naposledy skončili.
Tentokrát to šlo z mojí strany mnohem lépe. Zbytek června jsem porno nesledoval a vydržel jsem také skoro celý červenec. Na konci července mě ale dohnal absťák, a tak jsem zase skončil před obrazovkou.
Ale tenkrát jsem to přiznal a do teď jsem rád, že jsem svému e-koučovi napsal. Kdybych to neudělal, tak dnes pravděpodobně nepíšu příběh o tom, jak jsem skončil s pornografií. Od té doby jsem porno už neviděl.
Bez porna je život lepší
Po tom, co jsem přestal sledovat porno se mi zlepšil život, protože už na něj vůbec nemusím myslet. Ve škole nemusím přemýšlet nad tím, jestli si doma sednu k počítači a budu na to koukat, nebo jestli to nechám na zítra. Nemusím se bát, že mě při sledování někdo přistihne.
Život je sám o sobě jednodušší, když člověk nemá takové zbytečné starosti, jako jsem měl já. Dnes už mám místo sledování pornografie lepší věci na práci. Zbavil jsem se té pomyslné koule na noze a můžu si žít, jak chci, bez toho, aniž by mě něco takového ovlivňovalo.
Je důležité si udržet stejný názor a pornu se vyhýbat. Na internetu se na něj dá narazit prakticky kdekoliv. Všude jsou pornografické fotky či explicitní příběhy. Proto se musím mít neustále na pozoru a připomínat si, že nic takového nesmím rozkliknout, protože bych začal pravděpodobně od znovu.
Také si pečlivě vybírám filmy, na které se budu dívat, protože ve spoustě z nich jsou sexuálně explicitní scény, kterým se musím vyhýbat. Jasně, mohu si to přeskočit a vesele pokračovat dále. Nicméně v mém případě si myslím, že by to nebylo tak jednoduché. Osobně raději preferuji být v tomto ohledu opatrný.
Dnes, když píšu tento příběh, je 27. 1. 2021, přičemž žádné porno jsem neviděl od 27. 7. 2020. Není to zatím moc dlouhá doba, ale i tak to beru jako obrovský úspěch. V abstinenci rozhodně hodlám pokračovat, protože se k pornu už nechci vracet.
Tímto děkuji projektu NePornu. Bez vás bych to sám nezvládl.
