Lucie Krejčová rozhodně není typickým autorem článků na stránkách NePornu.cz. Ve svém výzkumu se mimo jiné věnuje vlivu pornografie na lidské vztahy, přičemž zastává názor, že sledování pornografie může mít pozitivní vliv na sexuální život partnerů.
Ve svém rozhovoru pro DVTV například zmiňuje, že pokud partneři berou sledování porna „jako nástroj pro obohacení sexuálního života, tak je pornografie přínosná.“ Upozorňuje sice, že záleží na jejich přístupu k pornografii a že v některých případech může porno rozložit partnerský vztah, ale obecně nevnímá porno jako problém.
Dále zmínila – podle našeho názoru – pár kontroverzních výroků, například ohledně dětí a sledování porna, které nás motivovaly se Lucii Krejčové ozvat a pozvat ji k dalšímu rozhovoru. Ačkoliv se naše východiska ohledně pornografie liší, rozhodli jsme se jí dát příležitost popsat svůj úhel pohledu. Naším hlavním záměrem bylo především prezentovat opačný názor, aby si lidé mohli vytvořit ten svůj. V rozhovoru pro DVTV také nebyl dostatečný prostor pro odkazy na odborné výzkumy, z nichž paní Krejčová vychází. Položili jsme jí tedy několik otázek, aby měla možnost své výroky vyjasnit a doplnit o hypertextové odkazy.
Záznam rozhovoru pro DVTV*
*Celý rozhovor ze dne 27.9.2018 si můžete pustit na stránkách DVTV.
Tímto chceme zároveň paní Krejčové poděkovat za její čas a ochotu, že na tento návazný rozhovor přistoupila. V tomto článku tedy naleznete otázky, které jsme jí položili, a její necenzurované odpovědi.* K nim tedy ještě na začátek zmíníme, že na některé naše otázky bude částečně odpovídat průběžně i v jiných otázkách.
*Finální podobu článku jsme před jeho publikací zaslali Lucii Krejčové k odsouhlasení.
Z videa je patrné, že pornografii nevnímáte, dle slov pana Veselovského, jako něco, co je na pomezí šedé a černé zóny, tedy jako něco téměř „pololegálního“. V podstatě se snažíte ukázat, že porno má své stinné i pozitivní stránky. Sama ve videu ovšem říkáte, že přibývá lidí, kteří jsou na pornu závislí a že porno dokáže naprosto rozložit partnerský vztah. Mohla byste tedy rozvést, jaké může mít porno pozitivní stránky?
Jak jsem již nastínila v rozhovoru, k tématu pornografie nelze přistupovat pouze černo-bílým viděním. Díky internetu se pornografie stala snadno dostupnou záležitostí a její vliv na život jedinců je velmi individuální. Výsledky studií zabývající se efektem pornografie na všemožné aspekty lidského života přinášejí protichůdné výsledky. Nicméně se ukazuje, že spojitost mezi užíváním pornografie a negativními výsledky není přímočarý, ani výzkumy nedokáží rozklíčovat, zda pornografie je spouštěčem negativních jevů, nebo naopak jejich mediátorem.
Pokud bych se měla vyjádřit k pozitivním stránkám pornografie, existují různé roviny. S ohledem na vliv pornografie na děti a dospívající jedince se ukazuje, že ti se na ni dívají jako na zdroj informací o sexualitě (např. Kubicek, Beyer, Weiss, Iverson, & Kipke, 2010; Daneback, Månsson, & Ross, 2012; Sabina, Wolak, & Finkelhor, 2008; Ševčíková & Daneback, 2014). Ukazuje jim, jak vypadají reprodukční orgány ženy a muže, že neexistuje jenom heterosexuální styk, ale také homosexuální aktivity, ukazuje jim různé sexuální techniky (včetně análního sexu) a také se mohou více dozvědět o svých sexuálních touhách, které mohou být v pornografii zachyceny. Samozřejmě vyvstává otázka, nakolik je pornografie realistická, ale nezapomínejme, že existují různé typy pornografie a například amatérská pornografie může výše zmiňované věci zachycovat zcela reálně jako v „běžném“ sexuálním životě dvou lidí. A i v tomto případě platí, že děti a adolescenti mohou mít ohledně pornografie a toho, co v něm vidí, smíšené pocity (stud, zvědavost, vzrušení).
Pokud se podíváme na pozitivní přínos pornografie na partnerský vztah, tak pak velmi záleží na motivaci partnerů, kteří se na ni dívají. U žen se ukazuje, že častější sledování pornografie může zvyšovat sexuální touhu po partnerovi (Krejčová, Chovanec, Weiss & Klapilová, 2017). Pokud se partneři dívají na pornografii spolu, pak tyto páry vykazují vyšší partnerskou a sexuální spokojenost (Maddox, Galena & Howard, 2011), více jsou ochotni si svěřovat svá sexuální přání (Daneback, Traeen, & Månsson, 2009).
Někteří terapeutové toho využívají a používají pornografii ve své terapii s páry či jedinci, kteří mají nějaké obtíže v sexuálním životě (v ČR MUDr. Petra Vrzáčková). Nicméně velmi záleží na souladu partnerů v otázce užívání pornografie, pokud jeden z partnerů z pohledu druhého partnera pornografii nadužívá, může to přinášet ve vztahu problém.
Tvrdíte, že porno může zvyšovat sexuální touhu po partnerovi, jak vyplývá z Vašeho výzkumu. Jelikož je tento výzkum popsán pouze velmi stručně, nemůže být správná ještě jiná interpretace? Např.: Ženy i muži využívají porno jako sexuální předehru právě proto, že sami bez porna se nemohou dostatečně vzrušit.
I v tomto případě bychom se museli podívat na motivaci každého jedince, s jakým účelem porno užívá. Určitě existují případy, kdy ji muži a ženy využívají jako součást sexuální předehry za účelem zvýšení sexuálního vzrušení, podobně ale mohou použít i erotické pomůcky či jiné způsoby, jak obohatit partnerský sexuální život. Nepředpokládám, že všechny ženy, které se výzkumu zúčastnily, měly problém s tím, že by se bez porna nevzrušily.
Asi se shodneme na tom, že obě interpretace jsou tedy možné, nicméně Váš výzkum v době jeho konání neřešil otázku motivace. Proto v tomto ohledu nemůžeme dojít k jasnému závěru. Z našeho pohledu jde určitě o důležitý aspekt, který by měl být zahrnut do budoucích průzkumů.
Vraťme se ale nyní o krok zpět. Zmínila jste výzkum (Maddox, Galena & Howard, 2011), ze kterého vyplývá, že vyšší sexuální spokojenost sice mají páry, které se na pornografii dívají společně, ale pouze oproti párům, kde se na porno dívá pouze jeden z partnerů. Nicméně samotný výzkum udává, že ještě vyšší sexuální spokojenost mají páry, které se na sexuálně explicitní materiály nedívají vůbec (str. 446). K obdobným závěrům dochází i druhá studie, kterou zmiňujete (Daneback, Traeen, & Månsson, 2009). Opět se zde mluví o párech, kde porno sleduje buď jen jeden z nich, nebo oba dva. Pokud oba partneři sledují porno společně, mají „méně“ dysfunkcí než páry, kde se dívá jenom jeden z nich. Nicméně páry, kde se na porno nedívá ani jeden z nich, nejeví žádné dysfunkce, ačkoli je jejich přístup k sexualitě více „tradiční“ (str. 752). Na základě obou těchto výzkumů je tedy „lepší“, pokud se žádný z partnerů na porno nedívá, ale zároveň dokáží být otevření mluvit o své sexualitě. Nebylo by tedy lepší partnery motivovat, aby porno nesledovali, a zároveň je vést k otevřenější komunikaci v oblasti sexu?
Na toto Vám asi nejsem schopna odpovědět, protože opravdu neznám způsob, jak muže a ženy motivovat k tomu, aby porno nesledovali. Nicméně otevřenější komunikace partnerů v oblasti sexu je důležitým aspektem jejich spokojeného sexuálního života a jakýkoliv způsob, který je bude podporovat v tom, aby si sdělovali svá přání, tužby, co se jim líbí a co ne, je vítaný. A pro některé to může být skrze pornografii.
Vezměme tedy v úvahu, že pro nějaké páry může být jedním ze způsobů, jak zlepšit svůj sexuální život, společné sledování porna. V úvodu našeho rozhovoru jste zmínila, že někteří terapeutové využívají pornografii při práci se svými pacienty, kteří mají potíže v sexuálním životě. To ovšem přeci neobhajuje obecnou „prospěšnost“ pornografie. Například morfium je bráno jako droga, kterou lékaři pod přísným dozorem podávají pacientům v regulovatelných dávkách, aby se vyhnuli vytvoření závislosti. Pořád je ovšem morfium (nebo třeba konopí) bráno jako droga, která není určena pro širší veřejnost. Na základě výše uvedených studií bychom osobně preferovali hledání jiných „pomocných materiálů,“ ale samozřejmě nebudeme upírat to, že porno může za určitých okolností a pod dozorem zkušené osoby pomáhat. Abychom si tedy udělali lepší představu, mohla byste popsat, v jakých případech paní doktorka Vrzáčková používá pornografii, když mají páry sexuální problémy? Případně jaký typ pornografie používá?
S touto otázkou se nejlépe obraťte přímo na ni, neznám konkrétní případy, ani jakým způsobem vybírá pornografii pro dané páry.
Věříme, že by to zajisté mohlo být velmi zajímavé téma na rozhovor, takže se paní doktorku určitě pokusíme kontaktovat. Děkujeme za tip.
Dále jste v rozhovoru pro DVTV zmínila, že porno a partnerský vztah jdou dohromady, ale že záleží na tom, jak k tomu partneři přistupují. Otázka „správného“ přístupu k pornu se táhne celým rozhovorem. Mohla byste upřesnit, jakým způsobem by měli lidé – nejen ve vztahu, ale i na osobní úrovni – k pornu přistupovat, aby se pro ně porno nestalo spíše kamenem úrazu, než aby pro ně bylo přínosné“?
Pro jedince je důležité si uvědomit, že pornografie je pouze jedním z aspektů jejich sexuality. Nicméně, pro některé jedince může být dominujícím aspektem jejich sexuality, a to zejména pro ty jedince, kteří by se uskutečněním svých sexuálních preferencí či fantazií v reálném světě mohli dopustit nějakého trestného činu či mravnímu otřesu. V takovémto případě zase můžeme mluvit o jeho pozitivním vlivu.
Zároveň nesmíme zapomínat na to, že pornografie ne vždy zobrazuje všední realitu a že je to „erotická pohádka“ pro dospělé. Existují samozřejmě i jiné zdroje, kterými by si lidé mohli obohatit svůj sexuální život, od erotických knih (Kamasutra) až po reálné zážitky (např. návštěva tantrické masáže či swingers party), ale i u nich hrozí, že se frekvence jejich návštěv bude postupem času zvyšovat.
Když mluvíte o tom, že díky pornografii existuje menší pravděpodobnost, že se dopustí trestného činu, máte asi na mysli například otázku znásilnění nebo zneužívání dětí. Některé známé studie (Kendall, 2006, D’Amato, 2006, Davies, 1996) opravdu ukazují, že s nástupem pornografie klesl počet znásilnění, ale otázkou je, jestli to nebylo spíše kvůli lepší informovanosti a prevenci (Matt Fradd: The Porn Myth, str. 108). Často se setkáváme s připomínkou, že korelace neimplikuje kauzalitu. Možná tedy i v tomto případě platí, že lepší dostupnost pornografie nemá za následek pokles znásilnění.
Existují totiž také studie, které právě ukazují na spojitost mezi pornografií a znásilněním nebo zneužíváním dětí (Shaik & Rajkumar, 2015, Malamuth, Addison & Koss, 2000, Cline, 2009). V souvislosti s pornografií se mnohdy mluví o eskalaci chování jedince (Wéry & Billieux, 2016). Když se porno vymkne kontrole, začne člověk vyhledávat tvrdší obsah. Po nějaké době mu to přestane stačit a začne vyhledávat to, co zná z porna, v reálném světě (jako na příklad u Teda Bundyho). Nehledě na to, že dětská pornografie se také neustále rozšiřuje (CBC, 2017).
Profesorka Gail Dines například zmiňuje, že sledování porna nutně nevede muže k tomu, aby se z nich stali násilníci, ale „porno dává svým konzumentům svolení, aby se ženami zacházeli tak, jak se s nimi zachází v pornu“ (Julie Bindel: The Truth about the Porn Industy, The Guardian, 2010). A i v případě, že by porno opravdu snižovalo počty sexuálních napadení, znásilnění a zneužívání dětí, nejde pořád jen o náhražku, která neřeší skutečný problém? Protože za takových podmínek nemůžeme mluvit o pozitivním vlivu pornografie v pravém slova smyslu.
Toto je asi opět otázka, kterou by Vám lépe zodpověděl sexuolog, který s takovými jedinci přichází do péče. Máte pravdu, že pornografie opravdu neřeší problém, že se vůbec sexuální napadení, znásilnění či zneužívání dětí objevuje, nicméně pokud pornografie pomůže snížit množství obětí těchto činů, pak tam její pozitivní přínos vidím.
Dobrá tedy. Ještě jste zmínila jiné zdroje pro obohacení sexuálního života, která možná nejsou tak návykové, jako porno, ale pořád zde hrozí nějaké riziko. Nicméně neexistuje nějaká jiná varianta, například nějaké odborné publikace, u nichž by nehrozilo nebezpečí návykovosti?
Ano, například kniha od Stanislava Kratochvíla: Sex jako obohacení života.
Opět se vrátíme k Vašemu rozhovoru pro DVTV. Při dotazu na škodlivost pornografie zmiňujete, že na porno se odhadem dívá 99 % mužů a 80 % žen. Na základě těchto statistik tvrdíte, že se jedná relativně běžnou součást lidského života. Pan Veselovský se vás následně zeptal, zda se jedná o „žádoucí součást“ lidského života a zda s tím lidé dokáží dobře nakládat. Chápeme, že se snažíte prezentovat vyvážený postoj, kdy záleží na přístupu člověka, ale sama zároveň zmiňujete, že sledování pornografie může mít na člověka negativní dopad, přičemž přibývá počtu „závislých“. Ve videu budí Vaše argumentace dojem, že pozitivní a negativní stránky jsou vlastně vyvážené. Nemáte ovšem pocit, že „správný přístup“ k pornu je spíše „ideální stav“, který je ovšem vzdálený od reality?
Nemyslím si a to z jednoho prostého důvodu. Reprezentativní studie říkají, že se nějaká procenta mužů a žen v dané populaci dívají, nebo alespoň někdy podívali na pornografii. Tyto studie poté také přinášejí čísla o frekvenci konzumace pornografie. Pokud se podíváme na rozložení jedinců, tak konkrétně čísla pro Českou republiku říkají, že nejčastěji muži hledají pornografii několikrát do týdne (26 %), méně než jednou měsíčně okolo 37 % a denně či více než jednou denně přibližně 12 % mužů.*
Realita nám tedy ukazuje, že pornografie je běžnou součástí života a že „běžná“ konzumace převažuje nad „vysokou“ konzumací pornografie. Tedy, že tito muži používají pornografii jako jednu z forem jejich sexuálního života a nepřevažuje nad jejími dalšími formami. Opět ale tady narazíme na individuální vnímání toho, co je akorát a co je moc, pro někoho je několikrát do týdne hodně, pro někoho je to v pořádku.
*Poznámka: Jedná se o zatím nepublikovaný výzkum z roku 2017.
Sama ovšem tvrdíte, že počet závislých narůstá. I když by byla objektivně pravda, že „běžná“ konzumace pornografie převyšuje tu „vysokou“, není to jenom otázka času, než se váhy převrátí, pokud se bude pornografie nadále považovat za něco normálního?
Myslím, že toto se ukáže až v budoucnosti. Pokud bude pornografie následovat trend dalších fenoménů, které se staly běžnou součástí lidského života (např. sociální sítě), bude její konzumace poměrně stabilní jev.
Nyní se přesuňme – z našeho pohledu – asi k nejkontroverznějšímu výroku, který jste uvedla: Tvrdíte, že pro děti je v podstatě v pořádku, když se dívají na porno, protože se mohou poučit, jak vypadá mužské či ženské tělo. Samozřejmě dále argumentujete tím, že nejideálnější by bylo, kdyby jako „výukový“ materiál sloužilo spíše „ženské porno“, které by dětem dodalo další kontext, který v běžném pornu chybí.
Současná věda popisuje neuroplasticitu mozku, která je nejvýraznější právě v období vývoje dítěte (přibližně do 25 let). Sama na konci rozhovoru pro DVTV zmiňujete, že jedinci, kteří neměli přístup k pornografii od dětství, s pornem dovedou pracovat snadněji, protože jejich první zkušenosti pochází z reálného sexuálního života. Nebezpečí pornografie u dětí například dobře popisuje výzkum Philipa Zimbarda, který publikoval ve své knize Odpojený muž. V ní mimo jiné zmiňuje, že mnozí kluci v dnešní době ani neusilují o reálný vztah, protože si vystačí s pornem, takže k „reálné interakci“ ani nemusí dojít.
Naprosto s Vámi souhlasíme v tom, že by ve škole měla probíhat lepší sexuální výchova a že rodiče by se na sexuální výchově svých dětí měli podílet více, ale na základě dostupných výzkumů docházíme k závěru, že porno má na vývoj dítěte velmi negativní vliv, a tím pádem by nemělo být využíváno jako „výukový materiál“, byť by se jednalo o ženské porno. Nemyslíte si, že existují „lepší“ způsoby, jakými děti vzdělávat o sexualitě? A pokud tedy zastáváte pozici, že porno by i přesto mohlo být využito jako výukový materiál, můžete svou pozici podpořit nějakými argumenty či odbornými výzkumy?
Problémem statistik prováděnými pornografickými kanály (ale i některých výzkumů) je ten, že pracuje pouze s čísly reálných uživatelů. To znamená, že tyto výsledky jsou aplikovatelné jen na uživatele. Ale opět jsou jedinci, kteří se podívají jen jednou, několikrát za nějaký čas, či denně, a i mezi nimi budou velké rozdíly. Stejně tak výzkumy zkoumající změny mozkových struktur u tzv. závislých mužů a kontrolních skupin nejsou jednoznačné (viz Prause, Steele, Staley, Sabatinelli, Hajcak, 2015). Zdroj k sexuální agresivitě: Ybarra and Mitchell (2005).
Ano, určitě existují „lepší“ způsoby vzdělávání o sexualitě. Filmy o sexualitě vytvořené pro děti, výukové knihy. Ale my jako společnost zatím nejsme schopni zabránit tomu, aby se jedinci do 18 let nedostali k žádnému sexuálně explicitnímu materiálu. Pornografie je dostupná a děti a dospívající si ji najdou a budou se na ni dívat, pokud budou chtít. Neprosazuji tedy to, že by se pornografie měla pouštět ve škole jako výukový materiál, což samozřejmě ani legislativně nelze, ale pokud škola, rodiče a další informační kanály nedostačují, bude pornografie svým způsobem volně dostupným a vyhledávaným výukovým materiálem.
Asi jste obeznámena s prací doktora Gary Wilsona, který ve své přednášce zmiňuje, že není proveditelný výzkum, kde budou obě strany: muži sledující vs. nesledující porno – protože všichni se dívají, minimálně občasně (viz TEDx přednáška). Proto výzkumy pracují hlavně s čísly reálných uživatelů. Na svých stánkách YourBrainOnPorn.com uvádí příběhy tisíců mužů, kteří měli problémy s erekcí, přičemž jediným společným jmenovatelem bylo sledování porna. Když ze svého života odstranili porno, byl problém ve většině případů vyřešen. Otázku změn mozkových struktur řeší například v odborném článku, na němž se podílel s dalšími autory (Park, Wilson, Berger, Christman, Reina, Bishop, Klam, & Doan, 2016), ale můžeme se odkázat také na knihu W. Strutherse (Wired for Intimacy: How Pornography Hijacks the Male Brain), v níž popisuje tyto změny v mozku. Je pravda, že odborná společnost se na těchto otázkách pořád nemůže shodnout, ale otázka zůstává: Nenaznačují tyto rozsáhlé výzkumy, a vlastně i výzkum prezentovaný v knize Odpojený muž, že porno je potenciální hroznou pro všechny?
Bohužel sami se potýkáme s tím, že provést výzkum, kde by byly zastoupeny obě strany (sledující a nesledující), je v tuto chvíli nereálné. Opět se tím potvrzuje, že je to součástí lidského života, která přináší svá úskalí, se kterými se musíme naučit zacházet. Existuje skupina lidí, která je pornografií více ohrožena, než jiné skupiny lidí a výzkumy by se na toto téma měly v budoucnu více zaměřit.
Obdobně výzkum mých kolegů z NUDZ zjistil, že používání GPS navigace v chytrých brýlích může měnit fungování mozku, a to ve velmi krátkém časovém úseku (odkaz zde). Přesto tento výsledek ale s velkou pravděpodobností nezpůsobí, že by lidé přestali používat navigace k autě.
Myslím si, že obdobná paralela je i u pornografie, ačkoliv se bude mluvit o jejích možných negativních dopadech, lidé pornografii konzumovat nepřestanou. A stejně tak, jak je lidem doporučováno trénovat paměť a jezdit tzv. „po paměti“, mělo by být lidem nabídnuto řešení, pokud se u nich konzumace porna stane problémem.
Porno ovšem představuje pro mozek daleko silnější podnět než GPS navigace, takže možná rizika spojení s její konzumací jsou přeci jen závažnější. Nicméně máte asi pravdu, že lidé nepřestanou sledovat porno jednoduše na základě informací o možných negativních dopadech. To však nemění nic na faktu, že je dobré o těchto rizicích varovat.
Vraťme se ale nyní ještě k tomu, jak zmiňujete, že děti a dospívající vnímají pornografii jako zdroj informací. To ovšem ještě nemusí znamenat, že se jedná o „dobrý“ zdroj. Sice tomu jako společnost nemůžeme 100% zabránit, aby se děti dívaly na porno, ale znamená to, že bychom je k tomu měli povzbuzovat? Neměli bychom spíše hledat způsoby, jak s nimi lépe mluvit a vzdělávat je o sexualitě?
Rozhodně neříkám, že by pornografie měla být primárním zdrojem, ze kterého by se děti měli učit o sexualitě. Ideálně by v tomto případě měli fungovat rodiče a škola, která by měla přinášet kvalitní hodiny sexuální výchovy. Nicméně děti a dospívající se velmi často baví o sexualitě se svými vrstevníky, a právě první kontakt s pornografií mívají nejčastěji během těchto hovorů.
Poslední dotaz půjde lehce za hranice Vašeho rozhovoru pro DVTV. Ve videu uvádíte, že na porno se dívá méně žen než mužů, přičemž tento rozdíl přisuzujete povahou ženské sexuality, protože jsou méně vizuálně vzrušivé než muži. Některé výzkumy (viz statistiky Covenant Eyes) naznačují, že u mladé generace se začíná tento rozdíl smazávat. Navíc, i když budeme operovat s Vaším odhadem, že porno sleduje 99 % mužů a 80 % žen, tak tento rozdíl není až tak markantní, navíc byste zřejmě uznala, že u žen tendence sledovat porno v posledních letech narůstá.
Z Vašeho profilu na stránkách Národního ústavu duševního zdraví je zřejmé, že ve svém výzkumu věnujete především sexualitě žen. Čím vysvětlíte tuto narůstající tendenci, že ženy čím dál tím častěji sledují porno? A mohla byste popsat, jaký je rozdíl mezi tím, jak se ženy dívají na porno a jak se na porno dívají muži (pokud takový rozdíl existuje)?
Z velké části to bude souvislost s liberalizací naší společnosti ohledně sexuality (a pornografie) vůbec. Také se snižují negativní postoje lidí k ženám dívající se na pornografii. Výzkumy také potvrzují, že pornografii konzumují nejčastěji dívky v adolescentním věku (v ČR 13 % žen ve věku 15-17 let, Weiss & Zvěřina, 2014*). Ale druhou nejpočetnější věkovou skupinou jsou ženy ve věkové kategorii 45-59 let.
Pokud jde o rozdíly mezi pohlavími, tak motivace pro vyhledávání pornografie jsou stejné, ale u mužů mají silnější význam, například muži i ženy si hledají pornografii za účelem sexuálního vzrušení, ale muži cítí z pornografie vyšší sexuální vzrušení než ženy, třeba viz Kelley, Byrne, Greendlinger, & Murnen, 1997, Goodson et al., 2000. Pokud jde o vzorec, jakým způsobem se muži a ženy dívají na pornografii, tak muži se v ní dívají zejména na ženu a na míru jejího vzrušení, mužské jedince spíše opomíjejí, za to ženy se dívají na ženy i muže, s ženskou aktérkou se ženy snaží identifikovat a ztotožňují se s jejími prožitky, zatímco pohled na muže u nich může vyvolávat různé pocity (stud, vzrušení, odmítavý postoj), třeba viz Eck, 2003.
*Pozn. redakce: Uvedená čísla jsou z výzkumu, který probíhá každých 5 let, přičemž tento sběr dat proběhl v roce 2013 a výsledky zpracovala v roce 2014 firma Cegedim. Tyto výsledky nejsou veřejně publikované. V knižní podobě jsou dostupná pouze starší data v knize z roku 2012.
Shrnutí a závěr
Tímto bychom chtěli ještě jednou poděkování Lucii Krejčové za rozhovor. Ačkoliv mezi našimi názory existují jisté rozdíly, shodneme se na tom, že by lidé neměli k otázce pornografie přistupovat lehkovážně a měli by se informovat o možných rizicích.
Shodneme se zároveň na tom, že i pro páry může sledování pornografie představovat potenciální riziko. Pokud se společně na sledování porna neshodnou nebo to před sebou budou tajit, může to potenciálně vést k rozpadu jejich vztahu. V rámci projektu NePornu.cz ovšem zastáváme specifickou pozici, že existují jiné zdroje, pomocí kterých mohou partneři obohatit svůj sexuální život a které s sebou nenesou tato potenciální rizika.
Co se dětí a pornografie týče, shodneme se na tom, že v dnešní době je prakticky nemožné zabránit tomu, aby se nějakým způsobem dostaly k pornu. Zároveň společně s paní Krejčovou nevnímáme porno jako ideální zdroj informací o sexualitě. Školy a (především) rodiče by měli být zapojení do sexuální výchovy dětí. Určitě by bylo vhodné, aby vznikaly kvalitní materiály, které by v této oblasti školám i rodičům pomohly.
Ovšem na základě výzkumů a osobních příběhů lidí, se kterými jsme se setkali buď osobně v rámci projektu NePornu.cz, nebo které jsou snadno dostupné na internetu, se přikláníme k tomu, že pornografie není (především) pro děti a dospívající prospěšná, protože zde hrozí zvýšené riziko vytvoření závislosti. Školy a rodiče by tedy s nimi neměli pouze mluvit o sexualitě, ale měli by je vzdělávat o rizicích pornografie a vést je k využívání kvalitnějších a bezpečnějších zdrojů.
Na závěr ještě zmíníme, že by bylo vhodné, aby se otázce pornografie věnovala větší pozornost v odborných kruzích. Ačkoli jsme přesvědčeni, že v současné době existuje dostatek zdrojů, které poukazují na rizika spojená se sledování porna, přeci jen stále existuje spousta nezodpovězených otázek, z nichž některé zazněly v tomto rozhovoru. Ačkoliv je internetová pornografie dostupná již nějakou dobu, souhlasíme se slovy Lucie Krejčové na konci rozhovoru pro DVTV, kde zmiňuje, že velkou otázkou zůstává, jak se s otázkou (a dostupností) pornografie popasuje především současná mladá generace.
