Hranice mezi rizikovým a závislostním chováním

V rámci článku Tři kruhy jsme vám ukázali nástroj, který se dá použít při vytváření abstinenčního plánu. Tyto kruhy rozdělují naše chování na závislostní (vnitřní kruh), rizikové (střední kruh) a zdravé/prospěšné (vnější kruh). Na konci článku jsme si řekli, že mezi jednotlivými kruhy existují určité hranice. 

Nyní se tedy podíváme, jak tyto hranice fungují a jak si je případně nastavit. 

Smysl nastavení hranic

Když se znovu podíváme na naše tři kruhy, vidíme, že jednotlivé oblasti jsou oddělené kružnicemi. Ty představují hranice mezi zdravým a rizikovým chováním, případně mezi rizikovým a závislostním. Cílem nastavení hranic mezi jednotlivými kruhy by mělo být zabránění nežádoucímu přechodu z vnějšího kruhu do středního, či dokonce do vnitřního. 

Velmi často se uchýlíme k závislostnímu či rizikovému chování právě proto, že nemáme jasně nastavené či definované tyto hranice. To pak vede k tomu, že jednotlivé kruhy začnou splývat do sebe, takže v podstatě nepozorovaně přejdeme z jednoho kruhu do druhého. 

V životě bychom obecně měli mít jasně nastavené hranice. Nejčastěji se to projevuje na naši vztazích s lidmi kolem nás. Tyto hranice vytváří bezpečné prostředí, jelikož určují, které chování je ještě v pohodě a které ne. Pokud se těchto hranic držíme, daří se nám budovat dobré vztahy. Pokud ovšem začneme tyto hranice překračovat, vede to často k nedorozumění nebo k tomu, že někoho zraníme. A takové chování samozřejmě naše vztahy narušuje či ničí. 

To stejné samozřejmě platí také o našem vztahu k věcem a jejich používání. Například počítač můžeme využívat k práci, kreativním činnostem, ke komunikaci nebo prostě pro zábavu. Pokud máme zdravě nastavené hranice, tak počítač může být pro život velkým přínosem. Ale pokud budeme mít nejasné hranice, můžeme u něj začít trávit příliš mnoho času. To pak může vést k zanedbávání povinností nebo vztahů, případně k nezdravému nebo závislostnímu chování. 

Takže i když nás hranice určitým způsobem omezují, musíme si uvědomit, že nás chrání. Proto si potřebujeme jasně vytyčit, kde tyto hranice jsou, a ujasnit si, proč jsou takové, jaké jsou. 

Hranice mezi vnitřním a středním kruhem

V rámci abstinence je samozřejmě nejdůležitější mít velmi jasně definované hranice mezi vnitřním a středním kruhem. Jak již bylo řečeno v článku Tři kruhy, samotné činnosti ve středním kruhu nemusí být samy o sobě špatné. Jsou ovšem rizikové, protože mohou být přestupní stanicí k závislostnímu chování ve vnitřním kruhu. 

Jaké hranice je tedy zapotřebí si nastavit, aby nás dokázaly včas zastavit? Pojďme si nyní uvést pár praktických příkladů. Pamatujte ovšem na to, že jde pouze o příklady, protože konkrétní hranice si musí nastavit každý sám.

Sledování pornografie 

V našem případě do vnitřního kruhu určitě spadá samotné sledování pornografie. V tomto ohledu je dobré, když si člověk konkrétně definuje, co sám vnímá jako pornografii. My obecně pracujeme s tím, že se může jednat o jakákoliv videa, fotky, psané příběhy nebo audio nahrávky, jejichž primárním účelem je sexuální vzrušení člověka. Proto v rámci abstinence doporučujeme vyhýbat se také erotickým povídkám nebo sexuálně provokativním fotkám na sociálních sítích. 

V tomto případě si člověk může nastavit například následující hranice: 

• na sociálních sítích nebudu vyhledávat obsah, který mě sexuálně vzrušuje
• vyhnu se místům, kde se mohu snadno dostat k pornu (buďte konkrétní, kterým místům se chcete vyhýbat)
• nebudu poslouchat hudbu, číst povídky nebo sledovat filmy, které mě sexuálně vzrušují
• nastavím si blokovací program na všech zařízeních
• v případě pokušení, ale minimálně jednou týdně, zavolám nebo se sejdu s člověkem, kterému jsem vykazatelný/á 

Masturbace

U některých lidí může masturbace spadat do vnitřního kruhu a u jiných zase do kruhu středního. Vždy to závisí na konkrétních případech. Někteří lidé mohou mít masturbaci umístěnou ve středním kruhu, jelikož se jim daří masturbovat bez vybavování si scén z porna či jiných eroticky laděných materiálů. To samozřejmě vždy závisí na konkrétním člověku. Z důvodu správného nastavení a odhalení, zda jde o chování závislostní či rizikové, je velmi dobré být k sobě opravdu upřímný a nic si nenalhávat. To by bylo ve výsledku kontraproduktivní.

Hranice zde se mohou podobat těm u sledování pornografie, které je často přímo spojené s masturbací. 

Nevhodné sexuální chování

Do této skupiny chování se dá zařadit hned několik věcí. Může jít například o náhodný (či nezávazný) sex nebo jen myšlenky na něj. Také může jít o vyhledávání placených sexuálních služeb či jen prostou výměnu sexu za přízeň, prestiž, výhodné postavení. Vhodně nastavené hranice by mohly vypadat například takto:

• • náhodný sex a myšlenky na něj:  
    • přestanu navštěvovat místa, kde bych mohl potkat někoho se stejným zájmem 
    • budu se vyhýbat sexuálně laděným materiálům (reklamy, články na internetu, obsah na sociálních sítích)
    • když se dostanu do situace, která mě podbízí, tak ji neprodleně opustím 
  • vyhledávání placených sexuálních služeb:
    • zamezím si přístup na webové stránky, kde jsou nabízeny služby prostitutek
    • nebudu navštěvovat lokality, o kterých vím, že zde prostitutky nabízí své služby
  • výměna sexu za prestiž či přízeň:
    • nedopustím flirtování či intimní vztahy (např. na pracovišti)
    • nevedu rozhovory o sexuálních praktikách

Hranice mezi středním a vnějším kruhem

Stejné hranice bychom si ale měli nastavit také pro střední kruh, kam spadá rizikové chování. Cílem nemusí být rizikové chování úplně eliminovat, protože samo o sobě nemusí být špatné. Naopak by mělo být cílem nastavit si hranice tak, abychom věděli, za jakých okolností může být dané chování rizikové a kdy je v pořádku. 

Příklady nastavených hranic by mohly vypadat takto:

• nebudu chodit na internet, když jsem sám doma
• na internetu si vyřídím jen důležité věci, nebudu po něm bezcílně brouzdat
• nastavím si denní limit na sociálních sítích na zdravou míru
• nebudu chodit na internet v noci

Samozřejmě, toto jsou jen příklady. Každý z nás si musí sám nastavit své hranice, které mu pomohou, aby se ubránil proti rizikovému a závislostnímu chování. A pokud si nevíte rady s tím, jaké hranice si nastavit, můžete se poradit s přítelem/vykazatelnostním partnerem nebo  na našich stránkách požádat o e-kouče, který vám v tom moc rád pomůže.

Pohodlí vs. bezpečí

Je pravdou, že se proto, abychom se vzepřeli závislosti, musíme nějakým způsobem omezit. Někdy nám to může i vadit. Ale právě tyto hranice a omezování nám pomohou na cestě ze závislosti. Bez omezení sebe sama a vystoupení ze své komfortní zóny dokážeme dosáhnout cíle této cesty jen stěží.

Podívejme se na to z té lepší stránky. Není třeba to brát jako omezení, které nás má za každou cenu trápit, ale naopak jako prostředek k dosažení lepších věcí, které přece chceme. Tímto si nastavujeme ty zdravé hranice, které jsou v životě potřeba. A tyto hranice nás poté drží v bezpečí, tedy pryč z dosahu závislosti.

Na začátku abstinence je možné, že bude potřeba nastavit některé hranice přísněji a později po dokončení restartu se mohou zmírnit. Ale pravdou je, správně nastavené hranice nám pomáhají žít lepší a spokojenější život.