Začala jsem s pornografií asi ve 12 nebo 13. Přesně si nepamatuji jak a proč, ale vím, že to všechno začalo v tátově skříni. Schovával tam knihu Kámasútry a DVD s pornem. Jednou u mě tu knihu našli, takže ji musel vrátit kamarádovi, od kterého si ji půjčil. 

To mě ale nezastavilo. Věděla jsem, že ve skříni jsou ta DVD, která mi nahradily Kámasútru. Když se mělo jet k babičce, raději jsem zůstávala doma. Jakmile jsem se ujistila, že rodiče opravdu opustili parkoviště, ihned jsem dala DVD do přehrávače. Poněvadž jsem z katolické rodiny, pokaždé jsem měla výčitky svědomí. To mě ale neodradilo. Dál jsem se dívala na porno, které mě neskutečně přitahovalo. 

V tomto období jsem naprosto přestala řešit svou víru. Jednoduše jsem v sobě všechny výčitky svědomí umlčela a přehlušila je dalším sledováním porna. 

Jako závislost jsem to nebrala

Obecně mi přišlo normální, že sleduju porno. Říkal jsem si: ”Vždyť se koukají i ostatní. Proč bych nemohla já? I můj přítel se na to kouká. Nedělám nic špatně.“ 

V roce 2018 jsem si našla na střední svého prvního kluka. Navzdory své katolické výchově jsem ale rozhodně nebyla “zdrženlivá”. Problém byl ovšem v tom, že po prvních sexuálních zkušenostech se zhoršila i má závislost na pornu. Koukala jsem častěji na něj častěji a uchylovala jsem se k tvrdšímu typu porna. Také mě začalo vzrušovat lesbické porno. Prostě jsem hledala cestu k vlastnímu uspokojení. 

Pořád jsem si myslela, že je to v pořádku. Spousta lidí to sleduje, tak to nemůže být takový problém. To, že jsem se ale mýlila, jsem zjistila až později. Mezitím jsem stále více vyhledávala sexuální tématiku, a do svého arzenálu jsem zapojila i knihy typu 50 odstínů šedi

Stačí, když to omezím

Asi před rokem jsem se na své životní cestě opět vrátila k Bohu. Začala jsem znovu chodit do církve, přičemž se při sledování pornografii začalo nanovo ozývat mé svědomí. Věděla jsem, že bych jako křesťanka neměla sledovat porno. Ale ani jsem pořádně nevěděla proč.  

Každopádně jsem v tu dobu začala přemýšlet o tom, že to omezím. Začala jsem tedy sledovat porno méně, ale rozhodně jsem ho nepřestala sledovat úplně. Tak jsem nějakou dobu fungovala, než jeden kluk v církvi sdílel článek o problematice pornografie. Díky němu jsem konečně pochopila, proč je sledování porna problematické. Proto jsem se rozhodla, že s tím musím skončit. 

Když jsem si článek přečetla, narazila jsem v něm na zmínku o projektu NePornu. Otevřela jsem si jejich webovky, prošla si jejich online kurzy a vyplnila test závislosti. A jelikož nabízeli osobní e-koučku zdarma, řekla jsem si, že to zkusím. Za zkoušku přece nic nedám. 

Měla jsem strach z odsouzení

Přiřadili mi e-koučku Jitku, za kterou jsem velmi vděčná. Doprovází mě v mém boji s pornografií. Ukazuje mi další důvody, proč je pornografie špatná. Má dobré postřehy, které mi pomáhají. Především mě ale neodsuzuje a dokázala mě povzbudit, i když jsem párkrát podlehla své touze. 

O mé závislosti v té době nikdo nevěděl, protože jsem se za to styděla a bála jsem se odsouzení. Nicméně mi Jitka doporučila, abych se svěřila své nejbližší osobě. Ačkoliv se mi moc nechtělo, svěřila jsem své nejlepší kamarádce. K mému překvapení mě ani ona neodsoudila. Právě strach z odsouzení byl důvodem, proč jsem to do té doby nikomu neřekla. 

V každém případě mi pomohlo, že jsem se mohla osobně někomu svěřit. Nebýt na ten boj sama. Poté jsem se svěřil i své mamce, a následně svému kamarádovi. Mamka to sice brala tak, že na pornu není nic špatného. Ale já už jsem znala důvody pro svůj opačný názor. Chtěla jsem být svobodná, chtěla jsem žít podle své víry a chtěla jsem se i připravit na vztah se svým budoucím manželem.

Věřím, že život bez porna je lepší

Na začátek jsem si dala výzvu, že vydržím 90 dní bez porna, masturbace a sexu. Přiznám se, že když jsem byla na 46. dnu, podlehla jsem. Chtěla jsem být poctivá k Jitce, ale především k sobě, a tak jsem začala odznova. Ačkoliv to bylo velmi náročné, svou 90denní výzvu jsem nakonec dokončila 29. 1. 2021. 

S pornografií jsem se ”přátelila” asi 10 let. Teď jí říkám “NE”. Když dostanu chuť, nahlas si řeknu: “Nechci to. Nemůžu.” Vím, že ještě nemám úplně vyhráno. Ještě je přede mnou dlouhá cesta, ale vím, že se k pornu nechci vracet. Ta cesta je celkem náročná, ale věřím, že stojí za to. 

Tímto bych chtěla poděkovat organizaci NePornu, ale především mé e-koučce Jitce. Máte můj vděk!

Zápasili jste také se závislostí na pornu? Podělte se s druhými o svůj příběh a napište nám.