„Mami, kde se berou děti?“ „Mami a proč máš sestřičku v bříšku, tys ji snědla?“ „A proč mají kluci tu věc mezi nohama?“ … Uf, některé otázky nás mohou překvapit a dát nám zabrat. Kdy by člověk měl o takových věcech začít s dětmi mluvit? Stačí jednou? Co jim říct?
Nevěřím, že cesta je o věcech nemluvit. Děti se informace dříve nebo později dozví, otázka je, jestli budou správné. Pro mnohé rodiče je ale i tak nepříjemné si vůbec představit, že by mohli o něčem takovém s dětmi mluvit…
Zkuste se teď na chvíli zastavit, vzít si čistý kus papíru nebo poznámky v telefonu a odpovědět na otázku: Co si já představím, když se řekne sex? Dejte si alespoň 5 minut a nebojte se jít do hloubky, nebrzděte se, pište všechno, co vás napadne…
Co na vašem seznamu nebo myšlenkové mapě je? Objevily se vám tam slova jako “čistý”, “krásný”,“nádherný”? … Bohužel si troufnu odhadnout, že pravděpodobně ne. A přitom takový má být sex v kontextu partnerského vztahu plného lásky.
Musíme začít u sebe…
Jako ve všech oblastech výchovy, je potřeba začít u sebe. Pokud má rodič spojený sex se studem, strachem, nebo hanbou, bude chtít své dítě od tohoto tématu chránit. Přirozeně bude pro něj těžké o těchto věcech mluvit. Pokud se rozhodne své pocity potlačit, dítě pravděpodobně pozná, že to není jeho vnitřní realita. Dětská psychika odhalí velmi bezpečně lži i rozpaky, i když ne vždy je to dítě schopno vědomě nahlas pojmenovat.
A tak možná prvním krokem je přemýšlet, proč mám na svém papíře/v telefonu právě to, co tam mám. Jak se to tam dostalo, z čeho to vychází? Většina věcí bude výsledkem poselství důležitých mužů a žen v našem životě a našich zranění. Co z toho, co jsem napsal/a, jsou lži, co jsou polopravdy? Začít proces uzdravení v této oblasti je, věřím, první krok k tomu být dobrým provázejícím pro své dítě. Pokud s našimi dětmi máme o sexu mluvit bez toho, abychom cítili svírající úzkost, stud nebo rozpaky, my sami musíme toto téma mít správně uchopené a nastavené.
Co když o tom se mnou nikdo nemluvil?
No jo, ale co když je pro mě těžké o tom mluvit, protože mi to prostě nikdo neukázal? Nedávno jsem narazila na jeden tip pro rodiče: Přiznejte to dětem. Otevřeně předtím, než budete o tématu mluvit, sdílejte, že je pro vás těžké tohle téma otevírat, protože vás to nikdo nenaučil. Třeba takhle: “Chci s tebou mluvit o něčem důležitém Možná budu vypadat, že váhám, nebo že je mi trapně. Není to proto, že to je špatné téma, nebo že by ses na to neměl/a zeptat. Je to proto, že se mnou o tom nikdy nikdo takhle přímo nemluvil, takže je to pro mě nové a trochu nepříjemné.” (@drbeckyatgoodinside)
Zaměřit se na originál
Lidé, kteří kontrolují bankovky, jestli nejsou padělané, musí dobře znát originál. Ve svém tréninku se nezaměřují na všechny možné padělky, ale studují co nejpečlivěji tu pravou. Pokud od nás dítě bude znát originál, pozná padělek, ať už se s ním setká kdekoliv: ve škole, u kamaráda na telefonu, v seriálu, nebo ve hře. První poselství bývají nejdůležitější a mohou být určující pro to, jak bude člověk téma sexuality vnímat. Otázka tedy je: Jaké chci, aby bylo poselství o těchto choulostivých tématech, které moje dítě uslyší první? Co je ten originál, který mu/jí chci předat?
Správná motivace
Věřím, že naše motivy jsou často důležitější než naše činy. Spíše než z pozice strachu, bychom měli jednat v lásce, v pokoji, v pokoře. Konverzace s dětmi na těžká témata nejsou výjimkou. Pokud vám teď najíždí myšlenky jako “super, další věc, kterou nezvládám” … Stop! Možná to pro vás ve vaší fázi mateřství/otcovství, nebo práce s dětmi není aktuální. Moc se mi líbí anglické přísloví: “pick the hill you are willing to die on” (vyber si horu, na které jsi ochoten/ochotna zemřít). V životě máme často mnoho kopců a nejde “umřít” na všech. Moc si přeji, aby myšlenky tohoto článku pro vás byly především nakopnutím a povzbuzením, ale je přirozené, že pro každého bude toto téma momentálně jinak aktuální.
Vždyť to proberou ve škole
Na základní škole je zákonem povinná sexuální výchova. Jako učitelka OV (občanské výchovy) jsem sama takovou výuku realizovala a obecně jsou moje zkušenosti s výukou těchto témat spíše pozitivní. Samozřejmě ale záleží na konkrétní škole, a hlavně na učiteli. Mnoho škol zařazuje preventivní programy od jiných organizací, aby tato témata přinášel jiný bezpečný dospělý. Poprvé by se mělo o pohlavních orgánech mluvit v páté třídě. Na druhém stupni se téma objevuje opakovaně v různých předmětech (v občanské výchově, výchově ke zdraví a přírodopise). Hodně škol se soustředí také na podpůrná témata konsentu, bezpečného chování na internetu, zdravého životního stylu a dalších.
Přestože se školy snaží držet krok s dobou, stále věřím, že nejlepším a nejbezpečnějším místem, kde mohou děti poprvé tato témata slyšet, je rodina. Někteří rodiče od školek a škol očekávají, že přebere jejich rodičovskou zodpovědnost a děti převychová, vychová, naučí mluvit, apod. V době, kdy za nás mnoho věcí dělají jiní lidé nebo dokonce stroje a AI, je to asi přirozené očekávání. Od toho ale škola být nemá, ani na to nemá možnosti. Chci povzbudit všechny rodiče, aby v tomto byli těmi hlavními. Z mé diplomové práce vyplynulo, a podporují to i poznatky psychologie, že ještě cca do sedmé třídy samy děti upřednostňují rodiče jako hlavní zdroj těchto témat. Rodiče jsou pro ně stále to nejbezpečnější místo, ale postupně se hlavním zdrojem názorů na svět a poznatků stávají vrstevníci a další vzory mimo rodinu.
Online domorodci
Je jedno téma, kterému se ale škola věnovat nemusí – pornografie a online rizika. Současná generace je ale jedna z prvních, která vyrůstá naplno v online prostředí, což bylo navíc umocněno světovou pandemií a online vyučováním. Pro průměrného dnešního dospělého jsou offline a online dva oddělené světy, ale dětem tyto světy splývají. Navíc vyrůstají ve vrstevnických skupinách, ve kterých si mohou věci sdílet a přeposílat ve velkém. V online světě se pohybují ve velké míře a velmi přirozeně ho ovládají, často lépe než jejich rodiče. Na druhou stranu jsou ale vychovávány rodiči, které málokdo učil, jak se v online prostředí bezpečně chovat, a kteří se to třeba sami učí.
*Organizace NePornu nově vytvořila preventivní programy také o pornografii. Přestože to je téma, které se v RVP (rámcové vzdělávací programy) neobjevuje, učitelé si uvědomují, jak velké riziko to pro dospívající je.*
Když posíláme děti samotné do školy, nebo nakoupit, vybavujeme je důležitými informacemi a varováními. Pro online svět se to ale často neděje. Přitom je to jen pár kliknutí od pornografie a sociálních sítí často využívaných sexuálními predátory a lehce zneužitelných jejich vrstevníky. Děti hrají hry, které mohou mít sexualizovaný obsah, nebo se pohybují na stránkách s online hrami, kde jsou vždy jednou z kategorií “erotické hry”. Studie většinou uvádí, že děti se průměrně setkají s pornografií kolem 10 let, z praxe víme, že toto číslo stále klesá a momentálně se pravděpodobně pohybuje kolem 9.
Je tedy otázkou: Kde moje dítě dostane odpovědi dřív? Jakou informaci dostane?
Asi už je jasné, že v 15 je pozdě. Takže kdy? Jednoduchou odpovědí je: Když se dítě začne ptát. Malé děti většinou mají hloubavé otázky ohledně miminek, těhotenství, nahoty i sexu. Kromě otázek ale také podprahově vnímají naše reakce na jejich nahotu, na to, co patří do soukromí, jak respektujeme jejich ne, když nechtějí dotyk, ale i jak se rodiče chovají jeden k druhému. Dětem bychom měli vytvářet bezpečné prostředí, kde si povídáme o všem, co potřebují vědět. Pro dítě by měla zůstat tabu pouze nahota a intimní život jeho rodičů. Pokud tedy dítěti něco vysvětlujeme, mělo by to být na obecné rovině. Více než slova je ale důležitá naše řeč těla, tón hlasu a vnitřní pocity. Náš příklad mluví hlasitěji než naše slova.
Předškoláci
Úderem školky se děti začínají ptát více. Je vždy dobré přijít na to, na co přesně se dítě ptá a proč se ptá. Někdy mají dospělí dát dítěti přednášku a minou otázku dítěte. Pokud používá sprostá slova, nebo se u ptaní chová zvláštně, možná prožívá nepříjemné pocity, protože zažilo něco nepříjemného. Otevřenými otázkami (na které je třeba odpovědět celou větou), můžeme zjistit, co se za původní otázkou skrývá. Velmi důležité je otázky nezametat pod koberec a být bezpečným a dostatečným zdrojem informací. Pokud dítě zažije odmítnutí, hanbu nebo stud, pravděpodobně se příště zeptá jinde.
Možná velká poselství pro tento věk, které můžeme dítěti předat: Jsi milovaný/á, tvoje tělo je v pořádku, některé části tvého těla potřebují zůstat schované, vznikl/a jsi z lásky, sex je pro dospělé, má být v lásce.
Takto staré děti už se také někdy pohybují pravidelně bez dozoru u obrazovky. Pokud tomu tak je, měly by být základně poučeny o tom, co dělat, když uvidí špatné obrázky. Pro tyto účely velmi doporučuji knihu: Dobré obrázky, špatné obrázky (pro nejmenší). Odborníci také doporučují nazývat intimní partie pravými jmény – je to mimochodem určitá prevence zneužívání. Dítě, které umí popsat své tělo a nebojí se o něm mluvit, může později lépe popsat, co se stalo a to je pro predátora nevýhodné. Také se doporučuje respektovat, pokud děti nechtějí, aby se jich někdo dotýkal. A to i v případě, že je to někdo z příbuzenstva. Dítě se tak podprahově učí, že jeho ne má být respektováno.
První stupeň
Přirozeně je toto věk, kdy by děti toto téma nemělo tolik zajímat. Zároveň je to ale nejčastěji věk prvního setkání s pornografií. Existují navíc také filmy, seriály, hry, sociální sítě, kamarádi – a vše ohlídat nelze. Odborníci doporučují být co nejvíce součástí online aktivit dítěte – pomoci mu založit profil, kouknout se na film, nebo si s ním zahrát jeho hru. Pokud je v rodině nastavený bezpečný prostor, je pravděpodobné, že se samo zeptá nebo svěří, pokud by se něco dělo. Záleží ale samozřejmě na dítěti.
Hlavní poselství pro takto staré děti: Sex je pro dospělé, nikdo by se tě neměl dotýkat na intimních místech, nikdo by neměl chtít vidět tvoji nahotu (ani na fotografii). Odborníci také doporučují naučit děti pojem “bezpečný dospělý” – člověk, který mě nenutí mít tajemství před maminkou a tatínkem a nenutí mě jim lhát.
Druhý stupeň
Tady vše nabírá na obrátkách, zde se mění čekání na otázky na proaktivní přístup. Pokud chce být rodič hlavním zdrojem, pak nejpozději před začátkem šesté třídy je dobré dětem začít nabízet konverzace na tato témata. Každé dítě je jiné a je možné, že v danou chvíli ještě nebude chtít o věcech mluvit. V takovém případě lze domluvit, kdy si o tom chceme popovídat příště.
Minimálně by ale dítě mělo rozumět tomu, že přichází puberta, a s tím spojené změny. Dívky by měly vědět o menstruaci a co mají dělat, až to přijde. Kluci by měli vědět o poluci a náhlé erekci a co mají dělat, až to přijde. Dítě by se během dospívání mělo dozvědět o pornografii a rozumět jejím rizikům. Mělo by být seznámeno s konsentem (oboustranně vyslovený souhlas bez nátlaku), hranicemi nebo třeba bezpečným chováním online. Mělo by například vědět, že jednou nahraná fotografie na internet už vždy může v nějaké formě někde existovat.
Pokud byl doposud doma vytvořený bezpečný prostor a nastavena otevřená komunikace o těchto věcech, dítě se pravděpodobně bude vracet a ptát. Je to ale puberta a nic nelze zaručit. 🙂 Konverzace doma může být navíc podpořena dalšími dobrými zdroji a podněty (třeba preventivní program ve škole, důvěryhodný dospělý, starší kamarád). Dítě v tomto věku už je spíš jako parťák a hodně může otevřít dveře, když se dospělí ptají na jeho/její názor. Výhodné je dávat dospívajícímu prostor, ale zároveň zůstat součástí jejich světa. Zajímat se o to, co je zajímá a co hýbe jejich světem. Další důležitá témata pro tento věk jsou také: základ zdravé komunikace, respekt k vlastnímu tělu, přijetí sám sebe a respekt k ostatním.
To nejdůležitější
Když čtu svůj vlastní článek, cítím tu obrovskou zodpovědnost. Výchova je velký úkol. Nedávno jsme s manželem v rámci vzdělávání o rodičovství slyšeli od odborníka, že to nejvíc, co svým dětem můžeme dát je bezpodmínečná láska a přijetí. To druhé nejdůležitější jsou naše činy a náš příklad. A pak už si jen vybrat kopec, na kterém jsme ochotni zemřít. Všem rodičům a vychovatelům přeji hodně sil, moudrosti a odvahy.
Autorka článku: Mgr. Lucie Holden
E-koučka NePornu, pracovnice KAM (Křesťanská akademie mladých),
učitelka druhého stupně, maminka dvou dětí
Toto je upravená verze článku, který původně vyšel v časopise Život víry 2024/3
